Az-Zukhruf( الزخرف)
Original,King Fahad Quran Complex(الأصلي,مجمع الملك فهد القرآن)
show/hide
A. R. Nykl(A. R. Nykl)
show/hide
بِسمِ اللَّهِ الرَّحمٰنِ الرَّحيمِ حم(1)
Há. Mím.(1)
وَالكِتٰبِ المُبينِ(2)
Při Knize zjevné!(2)
إِنّا جَعَلنٰهُ قُرءٰنًا عَرَبِيًّا لَعَلَّكُم تَعقِلونَ(3)
Zajisté učinili jsme ji Koránem arabským, abyste pochopili!(3)
وَإِنَّهُ فى أُمِّ الكِتٰبِ لَدَينا لَعَلِىٌّ حَكيمٌ(4)
Onať pak nalézá se v Knize prvotní u nás: (Korán jest to) vznesený, plný moudrosti.(4)
أَفَنَضرِبُ عَنكُمُ الذِّكرَ صَفحًا أَن كُنتُم قَومًا مُسرِفينَ(5)
Zdaž odmrštíme od vás Napomenutí proto, že lid jste výstřednický?(5)
وَكَم أَرسَلنا مِن نَبِىٍّ فِى الأَوَّلينَ(6)
A kolik poslali jsme proroků mezi (národy) předešlé!(6)
وَما يَأتيهِم مِن نَبِىٍّ إِلّا كانوا بِهِ يَستَهزِءونَ(7)
A nebylo proroka, jenž přišel k nim, z něhož by si nebyli šašky tropili!(7)
فَأَهلَكنا أَشَدَّ مِنهُم بَطشًا وَمَضىٰ مَثَلُ الأَوَّلينَ(8)
Pročež zahladili jsme (národy) silnější těchto mocí: a před nimi stojí příklad předešlých!(8)
وَلَئِن سَأَلتَهُم مَن خَلَقَ السَّمٰوٰتِ وَالأَرضَ لَيَقولُنَّ خَلَقَهُنَّ العَزيزُ العَليمُ(9)
A tážeš-li se jich: „Kdo stvořil nebe a zemi?“ jistě řeknou: „Stvořil je Mocný, Vševědoucí.“(9)
الَّذى جَعَلَ لَكُمُ الأَرضَ مَهدًا وَجَعَلَ لَكُم فيها سُبُلًا لَعَلَّكُم تَهتَدونَ(10)
(Ano) ten, jenž učinil vám zemi kolébkou a učinil vám na ní stezky, abyste jimi vedeni byli;(10)
وَالَّذى نَزَّلَ مِنَ السَّماءِ ماءً بِقَدَرٍ فَأَنشَرنا بِهِ بَلدَةً مَيتًا ۚ كَذٰلِكَ تُخرَجونَ(11)
a jenž seslal vám s nebe vodu, dle odměření: i vzkříjsme jí končinu zmrtvělou. Stejně tak (z hrobů) vyvedeni budete.(11)
وَالَّذى خَلَقَ الأَزوٰجَ كُلَّها وَجَعَلَ لَكُم مِنَ الفُلكِ وَالأَنعٰمِ ما تَركَبونَ(12)
A jenž stvořil všechno (tvorstvo) v párech, a dal vám v lodích a dobytčatech prostředky k ježdění,(12)
لِتَستَوۥا عَلىٰ ظُهورِهِ ثُمَّ تَذكُروا نِعمَةَ رَبِّكُم إِذَا استَوَيتُم عَلَيهِ وَتَقولوا سُبحٰنَ الَّذى سَخَّرَ لَنا هٰذا وَما كُنّا لَهُ مُقرِنينَ(13)
abyste seděli v rovnováze na hřbetech jejich a vzpomínali, když tak v rovnováze na nich sedíte, dobrodiní Pána svého, řkouce: „Chválen budiž ten, jenž podmanil nám toto! Neb sami nebyli bychom nikdy se k tomu dostali:(13)
وَإِنّا إِلىٰ رَبِّنا لَمُنقَلِبونَ(14)
a zajisté my k Pánu svému navrátíme se.“(14)
وَجَعَلوا لَهُ مِن عِبادِهِ جُزءًا ۚ إِنَّ الإِنسٰنَ لَكَفورٌ مُبينٌ(15)
Však přece učinili mu ze služebníků jeho děti! Zajisté člověk jest velký zatvrzelec zjevný!(15)
أَمِ اتَّخَذَ مِمّا يَخلُقُ بَناتٍ وَأَصفىٰكُم بِالبَنينَ(16)
Či Bůh by si byl vzal dcery z toho, co stvořil, a syny vybral pro vás?(16)
وَإِذا بُشِّرَ أَحَدُهُم بِما ضَرَبَ لِلرَّحمٰنِ مَثَلًا ظَلَّ وَجهُهُ مُسوَدًّا وَهُوَ كَظيمٌ(17)
A přec když oznámeno jest jednomu z nich narození toho, o čem podobenství činí ohledně Milosrdného, zasmuší se temným stínem tvář jeho a jest jako zařezaný!(17)
أَوَمَن يُنَشَّؤُا۟ فِى الحِليَةِ وَهُوَ فِى الخِصامِ غَيرُ مُبينٍ(18)
Zdaž (dávati budou Bohu za děti tvory), již vychováni jsou v ozdůbkách a sklonni jsou k hádkám bez zjevných důvodů?(18)
وَجَعَلُوا المَلٰئِكَةَ الَّذينَ هُم عِبٰدُ الرَّحمٰنِ إِنٰثًا ۚ أَشَهِدوا خَلقَهُم ۚ سَتُكتَبُ شَهٰدَتُهُم وَيُسـَٔلونَ(19)
A učinili z andělů, kteří jsou služebníci Milosrdného, ženy. Což byli svědky stvoření jejich? Zapsáno bude jim toto dosvědčování jich a tázáni (ohledně toho) budou.(19)
وَقالوا لَو شاءَ الرَّحمٰنُ ما عَبَدنٰهُم ۗ ما لَهُم بِذٰلِكَ مِن عِلمٍ ۖ إِن هُم إِلّا يَخرُصونَ(20)
A říkají: „Kdyby byl chtěl Milosrdný, nebyli bychom jich nikdy uctívali.“ Nijakého vědění nemají o tom: a pouze lhou!(20)
أَم ءاتَينٰهُم كِتٰبًا مِن قَبلِهِ فَهُم بِهِ مُستَمسِكونَ(21)
Či snad dali jsme jim Knihu nějakou předtím, jíž přidržují se?(21)
بَل قالوا إِنّا وَجَدنا ءاباءَنا عَلىٰ أُمَّةٍ وَإِنّا عَلىٰ ءاثٰرِهِم مُهتَدونَ(22)
Naopak; ale říkají: „Shledali jsme otce naše v (jistém) náboženství: a my šlépějemi jejich vedeni jsme.“(22)
وَكَذٰلِكَ ما أَرسَلنا مِن قَبلِكَ فى قَريَةٍ مِن نَذيرٍ إِلّا قالَ مُترَفوها إِنّا وَجَدنا ءاباءَنا عَلىٰ أُمَّةٍ وَإِنّا عَلىٰ ءاثٰرِهِم مُقتَدونَ(23)
A stejně tak, pokaždé, když poslali jsme před tebou varovatele některému městu, říkali bohatci jeho: „Zajisté shledali jsme otce své v (jistém) náboženství a my pokračujeme v šlépějích jejich.“(23)
۞ قٰلَ أَوَلَو جِئتُكُم بِأَهدىٰ مِمّا وَجَدتُم عَلَيهِ ءاباءَكُم ۖ قالوا إِنّا بِما أُرسِلتُم بِهِ كٰفِرونَ(24)
Řekli (jim): „A i kdyby dáno vám bylo cos správnějšího toho, co nalezli jste u otců svých?“ I řekli: „Myť zajisté v to, s čím posláni jste byli, nevěříme!“(24)
فَانتَقَمنا مِنهُم ۖ فَانظُر كَيفَ كانَ عٰقِبَةُ المُكَذِّبينَ(25)
Pročež pomstili jsme se na nich a viz, jaký byl konec těch, kdož lháři nazývali (proroky)!(25)
وَإِذ قالَ إِبرٰهيمُ لِأَبيهِ وَقَومِهِ إِنَّنى بَراءٌ مِمّا تَعبُدونَ(26)
A (vzpomeň), když řekl Abraham otci svému a lidu svému: „Jáť prost jsem viny na tom, co uctíváte,(26)
إِلَّا الَّذى فَطَرَنى فَإِنَّهُ سَيَهدينِ(27)
vyjma (uctívání) toho, jenž stvořil mne a jenž povede mne (stezkou pravou).“(27)
وَجَعَلَها كَلِمَةً باقِيَةً فى عَقِبِهِ لَعَلَّهُم يَرجِعونَ(28)
A toto učinil slovem trvalým v potomstvu svém, aby (k Bohu) navraceli se.(28)
بَل مَتَّعتُ هٰؤُلاءِ وَءاباءَهُم حَتّىٰ جاءَهُمُ الحَقُّ وَرَسولٌ مُبينٌ(29)
Ale popřál jsem tímto i otcům jejich požitků (pozemských), až do dne, kdy přišla jim pravda, a prorok zjevný.(29)
وَلَمّا جاءَهُمُ الحَقُّ قالوا هٰذا سِحرٌ وَإِنّا بِهِ كٰفِرونَ(30)
A když přišla jim pravda, řekli: „Totoť kouzelnictví jest: my zajisté v ně nevěříme!“(30)
وَقالوا لَولا نُزِّلَ هٰذَا القُرءانُ عَلىٰ رَجُلٍ مِنَ القَريَتَينِ عَظيمٍ(31)
A říkají: „Ledaže by byl býval seslán tento Korán muži z obou měst znamenitému, (byli bychom uvěřili).“(31)
أَهُم يَقسِمونَ رَحمَتَ رَبِّكَ ۚ نَحنُ قَسَمنا بَينَهُم مَعيشَتَهُم فِى الحَيوٰةِ الدُّنيا ۚ وَرَفَعنا بَعضَهُم فَوقَ بَعضٍ دَرَجٰتٍ لِيَتَّخِذَ بَعضُهُم بَعضًا سُخرِيًّا ۗ وَرَحمَتُ رَبِّكَ خَيرٌ مِمّا يَجمَعونَ(32)
Zdaž oni jsou rozdělovateli milosrdenství Pána tvého? My rozdělujeme mezi ně živo bytí jejich v životě pozemském: a povznášíme jedny nad druhé v různých stupních, aby vzíti si mohli někteří jiné do poddanství. Však milosrdenství Pána tvého lepším jest toho, co shromažďují!(32)
وَلَولا أَن يَكونَ النّاسُ أُمَّةً وٰحِدَةً لَجَعَلنا لِمَن يَكفُرُ بِالرَّحمٰنِ لِبُيوتِهِم سُقُفًا مِن فِضَّةٍ وَمَعارِجَ عَلَيها يَظهَرونَ(33)
A nebýti toho, že lidé byli by se stali jedním národem (nevěřících) byli bychom dali domům těm, kdož nevěří v Milosrdného, střechy stříbrné a schodiště, po nichž by k nim vzestupovali:(33)
وَلِبُيوتِهِم أَبوٰبًا وَسُرُرًا عَلَيها يَتَّكِـٔونَ(34)
a domům jich brány (ze stříbra), a lehátka, na nichž by spočívali:(34)
وَزُخرُفًا ۚ وَإِن كُلُّ ذٰلِكَ لَمّا مَتٰعُ الحَيوٰةِ الدُّنيا ۚ وَالءاخِرَةُ عِندَ رَبِّكَ لِلمُتَّقينَ(35)
a ZLATÉ OZDOBY; neb vše toto jest rozkoší života pozemského: však (lepší) život budoucí (schystán jest) u Pána tvého bohabojným.(35)
وَمَن يَعشُ عَن ذِكرِ الرَّحمٰنِ نُقَيِّض لَهُ شَيطٰنًا فَهُوَ لَهُ قَرينٌ(36)
A k tomu, jenž straniti bude se napomenutí Milosrdného, připneme řetězem Satana, jenž bude mu pak druhem (věrným):(36)
وَإِنَّهُم لَيَصُدّونَهُم عَنِ السَّبيلِ وَيَحسَبونَ أَنَّهُم مُهتَدونَ(37)
a budou odvraceti (lidi) od stezky Páně; tito pak budou míti za to, ze (správně) jsou vedeni.(37)
حَتّىٰ إِذا جاءَنا قالَ يٰلَيتَ بَينى وَبَينَكَ بُعدَ المَشرِقَينِ فَبِئسَ القَرينُ(38)
Až když pak přijde (člověk takový) před nás, řekne: „Kéž by mezi mnou a tebou byla vzdálenost obou východů! Jak špatný jsi to druh!“(38)
وَلَن يَنفَعَكُمُ اليَومَ إِذ ظَلَمتُم أَنَّكُم فِى العَذابِ مُشتَرِكونَ(39)
Však toto neprospěje vám již v den onen, neb nepravostnými jste byli; družně budete sdíleti pak trest!(39)
أَفَأَنتَ تُسمِعُ الصُّمَّ أَو تَهدِى العُمىَ وَمَن كانَ فى ضَلٰلٍ مُبينٍ(40)
Zdaž dokážeš, abys sluch dal hluchým a správně vedl slepé a ty, kdož v bloudění jsou zjevném?(40)
فَإِمّا نَذهَبَنَّ بِكَ فَإِنّا مِنهُم مُنتَقِمونَ(41)
A ať již dojista odejmeme tě ze středu jejich, zajisté že pomstu na nich vykonáme;(41)
أَو نُرِيَنَّكَ الَّذى وَعَدنٰهُم فَإِنّا عَلَيهِم مُقتَدِرونَ(42)
nebo ať již ukážeme ti to, co slíbili jsme jim, my zajisté zmůžeme je!(42)
فَاستَمسِك بِالَّذى أوحِىَ إِلَيكَ ۖ إِنَّكَ عَلىٰ صِرٰطٍ مُستَقيمٍ(43)
I přidrž se toho, co vnuknuto ti bylo, neb zajisté jsi na stezce přímé!(43)
وَإِنَّهُ لَذِكرٌ لَكَ وَلِقَومِكَ ۖ وَسَوفَ تُسـَٔلونَ(44)
A (Korán) dojista napomenutím jest tobě i lidu tvému: a dotazováni (ohledni něho) budete;(44)
وَسـَٔل مَن أَرسَلنا مِن قَبلِكَ مِن رُسُلِنا أَجَعَلنا مِن دونِ الرَّحمٰنِ ءالِهَةً يُعبَدونَ(45)
i taž se oněch proroků, jež před tebou poslali jsme, zda učinili jsme jim vedle Milosrdného božstva, která měli by uctívati.(45)
وَلَقَد أَرسَلنا موسىٰ بِـٔايٰتِنا إِلىٰ فِرعَونَ وَمَلَإِي۟هِ فَقالَ إِنّى رَسولُ رَبِّ العٰلَمينَ(46)
Kdys již poslali jsme Mojžíše s jasnými důkazy svými k Faraonovi a předním lidu jeho, i řekl: „Jáť poslem jsem Pána veškerenstva.“(46)
فَلَمّا جاءَهُم بِـٔايٰتِنا إِذا هُم مِنها يَضحَكونَ(47)
A když předvedl jim znamení naše, hle, smáli se jim!(47)
وَما نُريهِم مِن ءايَةٍ إِلّا هِىَ أَكبَرُ مِن أُختِها ۖ وَأَخَذنٰهُم بِالعَذابِ لَعَلَّهُم يَرجِعونَ(48)
A nebylo znamení, jež ukázali jsme jim, jež nebylo by bývalo větší předešlého: a stíhali jsme je tresty, aby k nám snad i obrátili se.(48)
وَقالوا يٰأَيُّهَ السّاحِرُ ادعُ لَنا رَبَّكَ بِما عَهِدَ عِندَكَ إِنَّنا لَمُهتَدونَ(49)
I řekli: „Ó kouzelníče, popros pro nás Pána svého, aby učinil to, čím zavázal se tobě, neb my zajisté jsme (již) na cestě správné.“(49)
فَلَمّا كَشَفنا عَنهُمُ العَذابَ إِذا هُم يَنكُثونَ(50)
A když odejmuli jsme od nich trest, hle, porušili slib.(50)
وَنادىٰ فِرعَونُ فى قَومِهِ قالَ يٰقَومِ أَلَيسَ لى مُلكُ مِصرَ وَهٰذِهِ الأَنهٰرُ تَجرى مِن تَحتى ۖ أَفَلا تُبصِرونَ(51)
A dal Farao provolání lidu svému, řka: „Lide můj, což nepřináleží mne panství Egypta, jakož i řek těchto, jež pode mnou tekou? Což nevidíte?(51)
أَم أَنا۠ خَيرٌ مِن هٰذَا الَّذى هُوَ مَهينٌ وَلا يَكادُ يُبينُ(52)
Nejsem-liž lepším tohoto opovržence, jenž stěží dovede se vyjádřiti?(52)
فَلَولا أُلقِىَ عَلَيهِ أَسوِرَةٌ مِن ذَهَبٍ أَو جاءَ مَعَهُ المَلٰئِكَةُ مُقتَرِنينَ(53)
Kdyby (aspoň) měl na sobě zlaté náramky a kdyby byli přišli s ním andělé v družině!“(53)
فَاستَخَفَّ قَومَهُ فَأَطاعوهُ ۚ إِنَّهُم كانوا قَومًا فٰسِقينَ(54)
Takto lehkovážným učinil lid svůj a poslechli jej, neb byli lidem prostopášným:(54)
فَلَمّا ءاسَفونَا انتَقَمنا مِنهُم فَأَغرَقنٰهُم أَجمَعينَ(55)
a když rozhněvali nás, pomstili jsme se na nich a všechny utopili je,(55)
فَجَعَلنٰهُم سَلَفًا وَمَثَلًا لِلءاخِرينَ(56)
a učinili jsme je prvním příkladem pro (národy) budoucí.(56)
۞ وَلَمّا ضُرِبَ ابنُ مَريَمَ مَثَلًا إِذا قَومُكَ مِنهُ يَصِدّونَ(57)
A když syn Mariin dán jest za příklad, hle, lid tvůj od něho odvrací se,(57)
وَقالوا ءَأٰلِهَتُنا خَيرٌ أَم هُوَ ۚ ما ضَرَبوهُ لَكَ إِلّا جَدَلًا ۚ بَل هُم قَومٌ خَصِمونَ(58)
a říkají: „Zdaž božstva naše lepšími jsou, či on?“ Učinili ti jej tedy příkladem jen z chuti po sporu, neb věru lidem jsou hádkymilovným.(58)
إِن هُوَ إِلّا عَبدٌ أَنعَمنا عَلَيهِ وَجَعَلنٰهُ مَثَلًا لِبَنى إِسرٰءيلَ(59)
Onť pouze jest služebníkem (naším), jemuž popřáli jsme milosti své a příkladem učinili jej synům Israele.(59)
وَلَو نَشاءُ لَجَعَلنا مِنكُم مَلٰئِكَةً فِى الأَرضِ يَخلُفونَ(60)
A kdybychom chtěli, mohli bychom z vás učiniti anděly, aby nástupci vašimi byli na zemi.(60)
وَإِنَّهُ لَعِلمٌ لِلسّاعَةِ فَلا تَمتَرُنَّ بِها وَاتَّبِعونِ ۚ هٰذا صِرٰطٌ مُستَقيمٌ(61)
Onť pak zajisté bude poznáním hodiny (soudu): pročež nepochybujte nijak o ní a následujte mne: totoť jest stezka přímá!(61)
وَلا يَصُدَّنَّكُمُ الشَّيطٰنُ ۖ إِنَّهُ لَكُم عَدُوٌّ مُبينٌ(62)
A nechť neodvrátí vás nijak od ní Satan; onť zajisté jest vám nepřítelem zjevným.(62)
وَلَمّا جاءَ عيسىٰ بِالبَيِّنٰتِ قالَ قَد جِئتُكُم بِالحِكمَةِ وَلِأُبَيِّنَ لَكُم بَعضَ الَّذى تَختَلِفونَ فيهِ ۖ فَاتَّقُوا اللَّهَ وَأَطيعونِ(63)
A když přišel Ježíš s jasnými důkazy, řekl: „Přišel jsem k vám s moudrostí a abych vysvětlil vám něco z toho, o čem rozcházíte se (v mínění): pročež bojte se Boha a poslechněte mne!(63)
إِنَّ اللَّهَ هُوَ رَبّى وَرَبُّكُم فَاعبُدوهُ ۚ هٰذا صِرٰطٌ مُستَقيمٌ(64)
Bůh zajisté jest Pánem mým a Pánem vaším, pročež uctívejte jej: totoť jest stezka přímá!“(64)
فَاختَلَفَ الأَحزابُ مِن بَينِهِم ۖ فَوَيلٌ لِلَّذينَ ظَلَموا مِن عَذابِ يَومٍ أَليمٍ(65)
I rozešly se (v mínění různé) strany mezi sebou: a běda těm, kdož nepravostni byli, před trestem dne bolestiplného!(65)
هَل يَنظُرونَ إِلَّا السّاعَةَ أَن تَأتِيَهُم بَغتَةً وَهُم لا يَشعُرونَ(66)
Což jiného očekávají, než aby hodina (soudu) přišla na ně, aniž by toho tušili, znenadání?(66)
الأَخِلّاءُ يَومَئِذٍ بَعضُهُم لِبَعضٍ عَدُوٌّ إِلَّا المُتَّقينَ(67)
A nejlepší přátelé v den onen stanou se navzájem sobě nepřáteli; vyjma bohabojných:(67)
يٰعِبادِ لا خَوفٌ عَلَيكُمُ اليَومَ وَلا أَنتُم تَحزَنونَ(68)
„Ó služebníci moji, vám netřeba se báti dnes, aniž rmoutiti se,(68)
الَّذينَ ءامَنوا بِـٔايٰتِنا وَكانوا مُسلِمينَ(69)
vám, kteříž uvěřili jste ve znamení naše a do vůle mé jste byli odevzdáni.(69)
ادخُلُوا الجَنَّةَ أَنتُم وَأَزوٰجُكُم تُحبَرونَ(70)
Vstupte v zahrady (ráje), vy, i manželky vaše, v radování!“(70)
يُطافُ عَلَيهِم بِصِحافٍ مِن ذَهَبٍ وَأَكوابٍ ۖ وَفيها ما تَشتَهيهِ الأَنفُسُ وَتَلَذُّ الأَعيُنُ ۖ وَأَنتُم فيها خٰلِدونَ(71)
Obcházeni budou s mísami zlatými a číšemi, v nichž bude cokoliv přáti si budou duše a co lahoditi bude zrakům; a tam přebývati budete věčně.(71)
وَتِلكَ الجَنَّةُ الَّتى أورِثتُموها بِما كُنتُم تَعمَلونَ(72)
Toto jest zahrada (ráje), již dědictvím učinili jsme vám v odměnu za skutky vaše.(72)
لَكُم فيها فٰكِهَةٌ كَثيرَةٌ مِنها تَأكُلونَ(73)
V ní bude pro vás ovoce v hojnosti, z něhož požívati budete.(73)
إِنَّ المُجرِمينَ فى عَذابِ جَهَنَّمَ خٰلِدونَ(74)
Zajisté pak provinilci budou na věk přebývati v trestu pekelném:(74)
لا يُفَتَّرُ عَنهُم وَهُم فيهِ مُبلِسونَ(75)
jenž nebude jim přerušen, a v úzkosti tam setrvají!(75)
وَما ظَلَمنٰهُم وَلٰكِن كانوا هُمُ الظّٰلِمينَ(76)
My pak neukřivdili jsme jim, nýbrž oni sobě samým ukřivdili.(76)
وَنادَوا يٰمٰلِكُ لِيَقضِ عَلَينا رَبُّكَ ۖ قالَ إِنَّكُم مٰكِثونَ(77)
A volati budou: „Ó Máliku! Nechť skončí s námi Pán tvůj!“ Řekne: „Nikoli, zde zajisté zůstanete!“(77)
لَقَد جِئنٰكُم بِالحَقِّ وَلٰكِنَّ أَكثَرَكُم لِلحَقِّ كٰرِهونَ(78)
Nyní pak přinesli jsme vám pravdu; však většině vás pravda jest odporná.(78)
أَم أَبرَموا أَمرًا فَإِنّا مُبرِمونَ(79)
Že pevně upletli svou léčku? Však i my svoji pevně upleteme.(79)
أَم يَحسَبونَ أَنّا لا نَسمَعُ سِرَّهُم وَنَجوىٰهُم ۚ بَلىٰ وَرُسُلُنا لَدَيهِم يَكتُبونَ(80)
Či domnívají se, že neslyšíme tajný (hovor) jejich a jejich šeptání? Zajisté, a poslové naši vedle nich (stojící), vše spisují.(80)
قُل إِن كانَ لِلرَّحمٰنِ وَلَدٌ فَأَنا۠ أَوَّلُ العٰبِدينَ(81)
Rci: „Kdyby Milosrdný měl syna, jáť první byl bych z jej uctívajících:(81)
سُبحٰنَ رَبِّ السَّمٰوٰتِ وَالأَرضِ رَبِّ العَرشِ عَمّا يَصِفونَ(82)
(však) chválen budiž Pán nebes a země, Pán trůnu, nade (vše) to, co (o něm) vykládají!(82)
فَذَرهُم يَخوضوا وَيَلعَبوا حَتّىٰ يُلٰقوا يَومَهُمُ الَّذى يوعَدونَ(83)
I ponech je, ať jen žvaní a zahrávají si, až setkají se s oním dnem (soudu) svého, jenž slibován jest jim.(83)
وَهُوَ الَّذى فِى السَّماءِ إِلٰهٌ وَفِى الأَرضِ إِلٰهٌ ۚ وَهُوَ الحَكيمُ العَليمُ(84)
Neb on jest ten, jenž na nebi Bohem jest a na zemi Bohem jest: a on moudrý jest a vševědoucí.(84)
وَتَبارَكَ الَّذى لَهُ مُلكُ السَّمٰوٰتِ وَالأَرضِ وَما بَينَهُما وَعِندَهُ عِلمُ السّاعَةِ وَإِلَيهِ تُرجَعونَ(85)
I požehnán budiž ten, jemuž přináleží panství nebes a země a všeho, což mezi nimi jest: on má vědomost o hodině (soudu) a k němu navráceni budete.(85)
وَلا يَملِكُ الَّذينَ يَدعونَ مِن دونِهِ الشَّفٰعَةَ إِلّا مَن شَهِدَ بِالحَقِّ وَهُم يَعلَمونَ(86)
A nebudou moci ti, které oni vzývají vedle Boha, přimluviti se (za ně), vyjma těch, kdož svědectví vydali o pravdě: a oni dobře to zvědí!“(86)
وَلَئِن سَأَلتَهُم مَن خَلَقَهُم لَيَقولُنَّ اللَّهُ ۖ فَأَنّىٰ يُؤفَكونَ(87)
A tážeš-li se jich, kdo stvořil je, jistě řeknou: „Bůh.“ Jak tedy mohou tak lháti?(87)
وَقيلِهِ يٰرَبِّ إِنَّ هٰؤُلاءِ قَومٌ لا يُؤمِنونَ(88)
A na rčení jeho: „Pane můj, tito zajisté jsou lidem nevěřícím,“(88)
فَاصفَح عَنهُم وَقُل سَلٰمٌ ۚ فَسَوفَ يَعلَمونَ(89)
(řekl Bůh): „Odvrať se tedy od nich a rci: ‚Pokoj vám!‘ Však oni zvědí!“(89)