Ash-Shu'araa( الشعراء)
Original,King Fahad Quran Complex(الأصلي,مجمع الملك فهد القرآن)
show/hide
A. R. Nykl(A. R. Nykl)
show/hide
بِسمِ اللَّهِ الرَّحمٰنِ الرَّحيمِ طسم(1)
Tá. Sín. Mím.(1)
تِلكَ ءايٰتُ الكِتٰبِ المُبينِ(2)
Tato jsou znamení Knihy zjevné:(2)
لَعَلَّكَ بٰخِعٌ نَفسَكَ أَلّا يَكونوا مُؤمِنينَ(3)
ty snad soužíš se proto, že nechtějí uvěřiti.(3)
إِن نَشَأ نُنَزِّل عَلَيهِم مِنَ السَّماءِ ءايَةً فَظَلَّت أَعنٰقُهُم لَها خٰضِعينَ(4)
Kdybychom chtěli, seslali bychom jim s nebe znamení, před nímž sklonily by se šíje jejich v ponížení:(4)
وَما يَأتيهِم مِن ذِكرٍ مِنَ الرَّحمٰنِ مُحدَثٍ إِلّا كانوا عَنهُ مُعرِضينَ(5)
však není nového napomenutí, přišedšího jim od Milosrdného, aniž by se od něho neodvraceli.(5)
فَقَد كَذَّبوا فَسَيَأتيهِم أَنبٰؤُا۟ ما كانوا بِهِ يَستَهزِءونَ(6)
A lží nazvali je, však dojde je zpráva o tom, z čeho si byli žert tropili.(6)
أَوَلَم يَرَوا إِلَى الأَرضِ كَم أَنبَتنا فيها مِن كُلِّ زَوجٍ كَريمٍ(7)
Což nepohlédli na zemi — kolika na ní dali jsme vzrůsti druhům rostlin vzácných?(7)
إِنَّ فى ذٰلِكَ لَءايَةً ۖ وَما كانَ أَكثَرُهُم مُؤمِنينَ(8)
Zajisté v tom jest znamení: však většina jich nevěří.(8)
وَإِنَّ رَبَّكَ لَهُوَ العَزيزُ الرَّحيمُ(9)
A dojista Pán tvůj mocný jest, slitovný.(9)
وَإِذ نادىٰ رَبُّكَ موسىٰ أَنِ ائتِ القَومَ الظّٰلِمينَ(10)
(Pomni), když zavolal Pán tvůj Mojžíše: „Jdi k lidu nepravostnému:(10)
قَومَ فِرعَونَ ۚ أَلا يَتَّقونَ(11)
lidu Faraonovu, Což nebudou báti se mne?“(11)
قالَ رَبِّ إِنّى أَخافُ أَن يُكَذِّبونِ(12)
Řekl (Mojžíš): Pane můj, bojím se, že lhářem nazvou mne.(12)
وَيَضيقُ صَدرى وَلا يَنطَلِقُ لِسانى فَأَرسِل إِلىٰ هٰرونَ(13)
A stísněna jest hruď, má a není volný jazyk můj: pročež pošli pro Árona.(13)
وَلَهُم عَلَىَّ ذَنبٌ فَأَخافُ أَن يَقتُلونِ(14)
Mají proti mně obvinění a bojím se, aby mne nezabili.“(14)
قالَ كَلّا ۖ فَاذهَبا بِـٔايٰتِنا ۖ إِنّا مَعَكُم مُستَمِعونَ(15)
Řekl (Bůh): „Nikoliv. Jděte oba se znameními našimi: my s vámi budeme, naslouchajíce.(15)
فَأتِيا فِرعَونَ فَقولا إِنّا رَسولُ رَبِّ العٰلَمينَ(16)
A jděte k Faraonovi a rcete: „Myt zajisté posly jsme Pána veškerenstva:(16)
أَن أَرسِل مَعَنا بَنى إِسرٰءيلَ(17)
i vyšli s námi syny Israele.“(17)
قالَ أَلَم نُرَبِّكَ فينا وَليدًا وَلَبِثتَ فينا مِن عُمُرِكَ سِنينَ(18)
Řekl (Farao): „Což nevychovali jsme tě mezi námi za dětství a což nedlel jsi mezi námi po mnoho let věku svého?(18)
وَفَعَلتَ فَعلَتَكَ الَّتى فَعَلتَ وَأَنتَ مِنَ الكٰفِرينَ(19)
A učinil's skutek, kterýs učinil: jsi nevděčníkem.“(19)
قالَ فَعَلتُها إِذًا وَأَنا۠ مِنَ الضّالّينَ(20)
Řekl (Mojžíš): Ano, učinil jsem jej tehdy a byl jsem pobloudilím:(20)
فَفَرَرتُ مِنكُم لَمّا خِفتُكُم فَوَهَبَ لى رَبّى حُكمًا وَجَعَلَنى مِنَ المُرسَلينَ(21)
a prchl jsem od vás, ježto bál jsem se vás: však dal mi Pán můj moudrost a učinil mne jedním z poslů.(21)
وَتِلكَ نِعمَةٌ تَمُنُّها عَلَىَّ أَن عَبَّدتَ بَنى إِسرٰءيلَ(22)
A jest to dobrodiní, jehož popřál's mi, že zotročil jsi syny Israele?“(22)
قالَ فِرعَونُ وَما رَبُّ العٰلَمينَ(23)
Řekl Farao: „Kdo jest (ten) Pán veškerenstva?“(23)
قالَ رَبُّ السَّمٰوٰتِ وَالأَرضِ وَما بَينَهُما ۖ إِن كُنتُم موقِنينَ(24)
Řekl (Mojžíš): „On Pánem jest nebes i země a všeho, což mezi oběma jest — dovedete-li uvěřiti.“(24)
قالَ لِمَن حَولَهُ أَلا تَستَمِعونَ(25)
Řekl (Farao) k těm, kteří byli kol něho: „Neslyšíte?“(25)
قالَ رَبُّكُم وَرَبُّ ءابائِكُمُ الأَوَّلينَ(26)
Řekl (Mojžíš): „Jest Pánem vaším a Pánem otců vašich předešlých.“(26)
قالَ إِنَّ رَسولَكُمُ الَّذى أُرسِلَ إِلَيكُم لَمَجنونٌ(27)
Řekl (Farao): „Zajisté prorok váš, jenž poslán byl k vám, jest duchem posedlý.“(27)
قالَ رَبُّ المَشرِقِ وَالمَغرِبِ وَما بَينَهُما ۖ إِن كُنتُم تَعقِلونَ(28)
Řekl (Mojžíš): „Jest Pánem východu a Pánem západu a všeho, což mezi nimi jest — dovedete-li to pochopiti.“(28)
قالَ لَئِنِ اتَّخَذتَ إِلٰهًا غَيرى لَأَجعَلَنَّكَ مِنَ المَسجونينَ(29)
Řekl (Farao): „Vezmeš-li si za Boha někoho jiného kromě mne, učiním tě jedním z uvězněných.“(29)
قالَ أَوَلَو جِئتُكَ بِشَيءٍ مُبينٍ(30)
Řekl (Mojžíš): „I když předvedu ti důkaz zjevný?“(30)
قالَ فَأتِ بِهِ إِن كُنتَ مِنَ الصّٰدِقينَ(31)
Řekl (Farao): „Předveď jej, jsi-li pravdomluvný.“(31)
فَأَلقىٰ عَصاهُ فَإِذا هِىَ ثُعبانٌ مُبينٌ(32)
Tehdy vrhl (Mojžíš) hůl svou na zem, a hle, stala se hadem zjevným.(32)
وَنَزَعَ يَدَهُ فَإِذا هِىَ بَيضاءُ لِلنّٰظِرينَ(33)
Poté Pak vztáhl ruku svou, a hle, bílá byla (v zraku) hledících.(33)
قالَ لِلمَلَإِ حَولَهُ إِنَّ هٰذا لَسٰحِرٌ عَليمٌ(34)
Řekl (Farao) k předákům svým, kolem sebe: „Totoť zajisté kouzelník jest učený.(34)
يُريدُ أَن يُخرِجَكُم مِن أَرضِكُم بِسِحرِهِ فَماذا تَأمُرونَ(35)
Chce vyhnati vás ze země vaší kouzelnictvím svým: co nařizujete?“(35)
قالوا أَرجِه وَأَخاهُ وَابعَث فِى المَدائِنِ حٰشِرينَ(36)
Řekli: „Poodlož (odpověď) jemu a bratru jeho: a pošli do všech měst shromažďovatele,(36)
يَأتوكَ بِكُلِّ سَحّارٍ عَليمٍ(37)
kteří přivedou ti všechny kouzelníky učené.“(37)
فَجُمِعَ السَّحَرَةُ لِميقٰتِ يَومٍ مَعلومٍ(38)
I shromážděni byli kouzelníci na schůzku v den určený:(38)
وَقيلَ لِلنّاسِ هَل أَنتُم مُجتَمِعونَ(39)
a bylo řečeno lidem: „Shromáždíte-li se všichni,(39)
لَعَلَّنا نَتَّبِعُ السَّحَرَةَ إِن كانوا هُمُ الغٰلِبينَ(40)
abychom snad následovali kouzelníky, budou-li vítěznými?“(40)
فَلَمّا جاءَ السَّحَرَةُ قالوا لِفِرعَونَ أَئِنَّ لَنا لَأَجرًا إِن كُنّا نَحنُ الغٰلِبينَ(41)
A když přišlo kouzelnictvo, řekli Faraonovi: „Dostaneme odměnu, budeme-li vítěznými?“(41)
قالَ نَعَم وَإِنَّكُم إِذًا لَمِنَ المُقَرَّبينَ(42)
Řekl: „Ano: a v tom případě též budete z těch, kdož mně jsou nejbližší.“(42)
قالَ لَهُم موسىٰ أَلقوا ما أَنتُم مُلقونَ(43)
Řekl, jim Mojžíš: „Vrhněte na zem, co máte k vrhání.“(43)
فَأَلقَوا حِبالَهُم وَعِصِيَّهُم وَقالوا بِعِزَّةِ فِرعَونَ إِنّا لَنَحنُ الغٰلِبونَ(44)
I vrhli na zem provazy své a hole své a řekli: „Při moci Faraonově, myť zajisté jsme vítěznými!“(44)
فَأَلقىٰ موسىٰ عَصاهُ فَإِذا هِىَ تَلقَفُ ما يَأفِكونَ(45)
I vrhl Mojžíš na zem hůl svou a požrala jich divy vylhané.(45)
فَأُلقِىَ السَّحَرَةُ سٰجِدينَ(46)
Tehdy padli kouzelníci úctou na tváře své(46)
قالوا ءامَنّا بِرَبِّ العٰلَمينَ(47)
a řekli: „Uvěřili jsme v Pána veškerenstva,(47)
رَبِّ موسىٰ وَهٰرونَ(48)
Pána Mojžíše a Árona.“(48)
قالَ ءامَنتُم لَهُ قَبلَ أَن ءاذَنَ لَكُم ۖ إِنَّهُ لَكَبيرُكُمُ الَّذى عَلَّمَكُمُ السِّحرَ فَلَسَوفَ تَعلَمونَ ۚ لَأُقَطِّعَنَّ أَيدِيَكُم وَأَرجُلَكُم مِن خِلٰفٍ وَلَأُصَلِّبَنَّكُم أَجمَعينَ(49)
Řekl (Farao): „Zdaž uvěřili jste v něho dříve, než dovolil jsem vám? Tenť zajisté jest náčelníkem vaším, jenž naučil vás kouzlům — a dobře seznáte (moc moji): dojista pak dám uřezati vám ruce i nohy pokřižmo a dám ukřižovati všechny vás.“(49)
قالوا لا ضَيرَ ۖ إِنّا إِلىٰ رَبِّنا مُنقَلِبونَ(50)
Řekli: „To neuškodí nám, neb v pravdě k Pánu svému navrátíme se.(50)
إِنّا نَطمَعُ أَن يَغفِرَ لَنا رَبُّنا خَطٰيٰنا أَن كُنّا أَوَّلَ المُؤمِنينَ(51)
Zajisté přejeme si, aby odpustil nám Pán náš hříchy naše, neb my byli jsme prvními z věřících.“(51)
۞ وَأَوحَينا إِلىٰ موسىٰ أَن أَسرِ بِعِبادى إِنَّكُم مُتَّبَعونَ(52)
I vnukli jsme Mojžíšovi: „Vyjdi za noci se služebníky mými: neb dojista pronásledováni budete.“(52)
فَأَرسَلَ فِرعَونُ فِى المَدائِنِ حٰشِرينَ(53)
A poslal Farao do měst shromažďovače,(53)
إِنَّ هٰؤُلاءِ لَشِرذِمَةٌ قَليلونَ(54)
řkoucí: „Onino (Israelští) jsou hrstka nepočetná(54)
وَإِنَّهُم لَنا لَغائِظونَ(55)
a rozzuřeni jsou proti nám:(55)
وَإِنّا لَجَميعٌ حٰذِرونَ(56)
my pak četní jsme a obezřetní.“(56)
فَأَخرَجنٰهُم مِن جَنّٰتٍ وَعُيونٍ(57)
Tak způsobili jsme, aby vyšli ze zahrad a od pramenů(57)
وَكُنوزٍ وَمَقامٍ كَريمٍ(58)
a pokladů a bydlišť převzácných:(58)
كَذٰلِكَ وَأَورَثنٰها بَنى إِسرٰءيلَ(59)
tak (stalo se): a dali jsme vše to dědictvím synům Israele.(59)
فَأَتبَعوهُم مُشرِقينَ(60)
Následovali je pak za jitra.(60)
فَلَمّا تَرٰءَا الجَمعانِ قالَ أَصحٰبُ موسىٰ إِنّا لَمُدرَكونَ(61)
A když shlédli se navzájem oba vojové, řekli soudruzi Mojžíšovi: „Zajisté jsme teď dohoněni.“(61)
قالَ كَلّا ۖ إِنَّ مَعِىَ رَبّى سَيَهدينِ(62)
Řekl: „Nikoliv: zajisté Pán můj se mnou jest a (dobře) povede mne.“(62)
فَأَوحَينا إِلىٰ موسىٰ أَنِ اضرِب بِعَصاكَ البَحرَ ۖ فَانفَلَقَ فَكانَ كُلُّ فِرقٍ كَالطَّودِ العَظيمِ(63)
I vnukli jsme Mojžíšovi: „Udeř holí svou moře.“ I rozstouplo se a každá z obou částí zvedla se jak hora veliká.(63)
وَأَزلَفنا ثَمَّ الءاخَرينَ(64)
Poté pak dali jsme přiblížiti se oněm druhým.(64)
وَأَنجَينا موسىٰ وَمَن مَعَهُ أَجمَعينَ(65)
A zachránili jsme Mojžíše a kdož s ním byli, všechny:(65)
ثُمَّ أَغرَقنَا الءاخَرينَ(66)
poté pak potopili jsme ony druhé.(66)
إِنَّ فى ذٰلِكَ لَءايَةً ۖ وَما كانَ أَكثَرُهُم مُؤمِنينَ(67)
Zajisté v tomto jest znamení: však většina jich nevěří;(67)
وَإِنَّ رَبَّكَ لَهُوَ العَزيزُ الرَّحيمُ(68)
ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.(68)
وَاتلُ عَلَيهِم نَبَأَ إِبرٰهيمَ(69)
A předříkávej jim děje Abrahame,(69)
إِذ قالَ لِأَبيهِ وَقَومِهِ ما تَعبُدونَ(70)
když řekl otci svému i lidu svému: „Co uctíváte?“(70)
قالوا نَعبُدُ أَصنامًا فَنَظَلُّ لَها عٰكِفينَ(71)
Řekli: „Uctíváme modly a jsme jim stále oddáni.“(71)
قالَ هَل يَسمَعونَكُم إِذ تَدعونَ(72)
Řekl: „Zdaž slyší vás, když k nim voláte?(72)
أَو يَنفَعونَكُم أَو يَضُرّونَ(73)
Aneb prospěti vám mohou, či uškoditi?“(73)
قالوا بَل وَجَدنا ءاباءَنا كَذٰلِكَ يَفعَلونَ(74)
Řekli: „Nikoliv, však shledali jsme otce své již takto činící.“(74)
قالَ أَفَرَءَيتُم ما كُنتُم تَعبُدونَ(75)
Řekl: „Co míníte? To, co uctívali jste(75)
أَنتُم وَءاباؤُكُمُ الأَقدَمونَ(76)
a co uctívali otcové již vaši předešlí,(76)
فَإِنَّهُم عَدُوٌّ لى إِلّا رَبَّ العٰلَمينَ(77)
(modly ty) mne nepřáteli jsou: (není Boha), kromě Pána veškerenstva,(77)
الَّذى خَلَقَنى فَهُوَ يَهدينِ(78)
jenž stvořil mne a jenž vede mne (pravou cestou),(78)
وَالَّذى هُوَ يُطعِمُنى وَيَسقينِ(79)
jenž krmí mne i napájí mne,(79)
وَإِذا مَرِضتُ فَهُوَ يَشفينِ(80)
a když onemocním, uzdraví mne;(80)
وَالَّذى يُميتُنى ثُمَّ يُحيينِ(81)
jenž mi dá zemřít a pak vzkřísí mne:(81)
وَالَّذى أَطمَعُ أَن يَغفِرَ لى خَطيـَٔتى يَومَ الدّينِ(82)
a jenž přeji si, aby odpustil mi hříchy mé v den soudný.(82)
رَبِّ هَب لى حُكمًا وَأَلحِقنى بِالصّٰلِحينَ(83)
Pane můj, dej mi soudnost a připoj mne ke spravedlivým:(83)
وَاجعَل لى لِسانَ صِدقٍ فِى الءاخِرينَ(84)
a dej mi pověst pravdomluvnosti u pokolení příštích:(84)
وَاجعَلنى مِن وَرَثَةِ جَنَّةِ النَّعيمِ(85)
a dej mi podíl na dědictví zahrady rozkoše:(85)
وَاغفِر لِأَبى إِنَّهُ كانَ مِنَ الضّالّينَ(86)
a odpusť otci mému, že byl jedním z bloudících:(86)
وَلا تُخزِنى يَومَ يُبعَثونَ(87)
a nepotup mne v den kdy vzkříšeni budou:(87)
يَومَ لا يَنفَعُ مالٌ وَلا بَنونَ(88)
v den, kdy neprospějí nikomu statky, aniž děti:(88)
إِلّا مَن أَتَى اللَّهَ بِقَلبٍ سَليمٍ(89)
vyjma toho, kdož přijde k Bohu se srdcem zdravým:(89)
وَأُزلِفَتِ الجَنَّةُ لِلمُتَّقينَ(90)
a kdy přiblížen bude ráj k bohabojným:(90)
وَبُرِّزَتِ الجَحيمُ لِلغاوينَ(91)
a představeno bude peklo svedeným:(91)
وَقيلَ لَهُم أَينَ ما كُنتُم تَعبُدونَ(92)
a řečeno jim bude: „Kde jest to, co uctívali jste(92)
مِن دونِ اللَّهِ هَل يَنصُرونَكُم أَو يَنتَصِرونَ(93)
vedle Boha? Zdaž mohou pomoci vám, aneb pomoci sobě samým?(93)
فَكُبكِبوا فيها هُم وَالغاوۥنَ(94)
A vmeteni budou v ně oni i (jimi) svedení,(94)
وَجُنودُ إِبليسَ أَجمَعونَ(95)
a vojska Iblísova veškerá.(95)
قالوا وَهُم فيها يَختَصِمونَ(96)
Řeknou, odporujíce si v pekle navzájem:(96)
تَاللَّهِ إِن كُنّا لَفى ضَلٰلٍ مُبينٍ(97)
„Při Bohu. zajisté byli jsme v bludu zjevném,(97)
إِذ نُسَوّيكُم بِرَبِّ العٰلَمينَ(98)
když stavěli jsme vás na roveň Pánu veškerenstva:(98)
وَما أَضَلَّنا إِلَّا المُجرِمونَ(99)
kdo jiný svedl nás, než provinilci?(99)
فَما لَنا مِن شٰفِعينَ(100)
A není nám přímluvců,(100)
وَلا صَديقٍ حَميمٍ(101)
aniž přítele účinlivého:(101)
فَلَو أَنَّ لَنا كَرَّةً فَنَكونَ مِنَ المُؤمِنينَ(102)
a kdyby bylo nám návratu, tehdy jistě byli bychom z věřících!“(102)
إِنَّ فى ذٰلِكَ لَءايَةً ۖ وَما كانَ أَكثَرُهُم مُؤمِنينَ(103)
Zajisté, v tomto jsou znamení: však většina jich nevěří;(103)
وَإِنَّ رَبَّكَ لَهُوَ العَزيزُ الرَّحيمُ(104)
ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.(104)
كَذَّبَت قَومُ نوحٍ المُرسَلينَ(105)
Lid Noemův též nazval lháři posly své,(105)
إِذ قالَ لَهُم أَخوهُم نوحٌ أَلا تَتَّقونَ(106)
když řekl jim bratr jejich Noe: „Což nebudete báti se Boha?(106)
إِنّى لَكُم رَسولٌ أَمينٌ(107)
Jáť pak jsem vám poslem důvěryhodným:(107)
فَاتَّقُوا اللَّهَ وَأَطيعونِ(108)
pročež bojte se Boha a poslechněte mne.(108)
وَما أَسـَٔلُكُم عَلَيهِ مِن أَجرٍ ۖ إِن أَجرِىَ إِلّا عَلىٰ رَبِّ العٰلَمينَ(109)
Nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva;(109)
فَاتَّقُوا اللَّهَ وَأَطيعونِ(110)
pročež bojte se Boha a poslechněte mne.“(110)
۞ قالوا أَنُؤمِنُ لَكَ وَاتَّبَعَكَ الأَرذَلونَ(111)
Řekli: „Zdaž věřit tobě budeme, když následují tě jen nejsprostší?“(111)
قالَ وَما عِلمى بِما كانوا يَعمَلونَ(112)
Řekl: „Co vím o tom, co oni dělali?(112)
إِن حِسابُهُم إِلّا عَلىٰ رَبّى ۖ لَو تَشعُرونَ(113)
Súčtování s nimi jest na Pánu mém — kéž byste tomu rozuměli!(113)
وَما أَنا۠ بِطارِدِ المُؤمِنينَ(114)
Já přece neodstrčím těch, kdož věří,(114)
إِن أَنا۠ إِلّا نَذيرٌ مُبينٌ(115)
neb jsem jen varovatelem zjevným.“(115)
قالوا لَئِن لَم تَنتَهِ يٰنوحُ لَتَكونَنَّ مِنَ المَرجومينَ(116)
Řekli: „Nepřestaneš-li, Noe, dojista budeš jedním z ukamenovaných.“(116)
قالَ رَبِّ إِنَّ قَومى كَذَّبونِ(117)
Řekl: „Pane můj, věru lid můj lhářem nazval mne.(117)
فَافتَح بَينى وَبَينَهُم فَتحًا وَنَجِّنى وَمَن مَعِىَ مِنَ المُؤمِنينَ(118)
Rozhodni tedy mezi mnou a jimi jasným rozhodnutím a zachraň mne, jakož i ty, kdož se mnou jsou z věřících.“(118)
فَأَنجَينٰهُ وَمَن مَعَهُ فِى الفُلكِ المَشحونِ(119)
I zachránili jsme jej a kdož byli s ním, v arše přeplněné,(119)
ثُمَّ أَغرَقنا بَعدُ الباقينَ(120)
poté pak potopili jsme všechny zůstavší.(120)
إِنَّ فى ذٰلِكَ لَءايَةً ۖ وَما كانَ أَكثَرُهُم مُؤمِنينَ(121)
Zajisté v tomto jest znamení; však většina jich nevěří,(121)
وَإِنَّ رَبَّكَ لَهُوَ العَزيزُ الرَّحيمُ(122)
ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.(122)
كَذَّبَت عادٌ المُرسَلينَ(123)
Též (kmen) 'Ád lháři nazval posly své,(123)
إِذ قالَ لَهُم أَخوهُم هودٌ أَلا تَتَّقونَ(124)
když řekl jim bratr jejich Húd: „Což nebudete báti se Boha?(124)
إِنّى لَكُم رَسولٌ أَمينٌ(125)
Jáť pak jsem vám poslem důvěryhodným:(125)
فَاتَّقُوا اللَّهَ وَأَطيعونِ(126)
ať pročež bojte se Boha a poslechněte mne.(126)
وَما أَسـَٔلُكُم عَلَيهِ مِن أَجرٍ ۖ إِن أَجرِىَ إِلّا عَلىٰ رَبِّ العٰلَمينَ(127)
Nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva.(127)
أَتَبنونَ بِكُلِّ ريعٍ ءايَةً تَعبَثونَ(128)
Zdaž stavěti budete na všech pahrbcích znamení pro kratochvíli?(128)
وَتَتَّخِذونَ مَصانِعَ لَعَلَّكُم تَخلُدونَ(129)
A činiti si budete stavby jako by pro věčné obývání?(129)
وَإِذا بَطَشتُم بَطَشتُم جَبّارينَ(130)
A když vládnete, vládnete jako utiskovatelé?(130)
فَاتَّقُوا اللَّهَ وَأَطيعونِ(131)
I bojte se Boha a poslechněte mne.(131)
وَاتَّقُوا الَّذى أَمَدَّكُم بِما تَعلَمونَ(132)
A bojte se toho, jenž rozhojnil vás v tom, co víte:(132)
أَمَدَّكُم بِأَنعٰمٍ وَبَنينَ(133)
a rozhojnil vás v dobytčatech a dětech:(133)
وَجَنّٰتٍ وَعُيونٍ(134)
a v zahradách a pramenech(134)
إِنّى أَخافُ عَلَيكُم عَذابَ يَومٍ عَظيمٍ(135)
jáť bojím se pro vás trestu dne velkého.“(135)
قالوا سَواءٌ عَلَينا أَوَعَظتَ أَم لَم تَكُن مِنَ الوٰعِظينَ(136)
Řekli: „Nám jedno jest, varuješ-li nás, aneb nejsi-li varovatelem:(136)
إِن هٰذا إِلّا خُلُقُ الأَوَّلينَ(137)
toto jsou pouze báchorky starých,(137)
وَما نَحنُ بِمُعَذَّبينَ(138)
a my nebudeme ztrestáni.“(138)
فَكَذَّبوهُ فَأَهلَكنٰهُم ۗ إِنَّ فى ذٰلِكَ لَءايَةً ۖ وَما كانَ أَكثَرُهُم مُؤمِنينَ(139)
A lhářem nazvali jej i zahladili jsme je: zajisté v tomto jest znamení; však většina jich nevěří;(139)
وَإِنَّ رَبَّكَ لَهُوَ العَزيزُ الرَّحيمُ(140)
ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.(140)
كَذَّبَت ثَمودُ المُرسَلينَ(141)
Též (kmen) Tsemúd lháři posly nazval,(141)
إِذ قالَ لَهُم أَخوهُم صٰلِحٌ أَلا تَتَّقونَ(142)
když řekl jim bratr jejich Sálih: „Což nebudete báti se Boha“(142)
إِنّى لَكُم رَسولٌ أَمينٌ(143)
Jáť zajisté jsem vám poslem důvěryhodným:(143)
فَاتَّقُوا اللَّهَ وَأَطيعونِ(144)
pročež bojte se Boha a poslechněte mne.(144)
وَما أَسـَٔلُكُم عَلَيهِ مِن أَجرٍ ۖ إِن أَجرِىَ إِلّا عَلىٰ رَبِّ العٰلَمينَ(145)
A nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva?(145)
أَتُترَكونَ فى ما هٰهُنا ءامِنينَ(146)
Zdaž ponecháni budete v tom, co máte zde, v bezpečí?(146)
فى جَنّٰتٍ وَعُيونٍ(147)
V zahradách a u zřídel,(147)
وَزُروعٍ وَنَخلٍ طَلعُها هَضيمٌ(148)
a polností a datlovníků, větví, štíhlých:(148)
وَتَنحِتونَ مِنَ الجِبالِ بُيوتًا فٰرِهينَ(149)
a vytesávati budete si v horách domy dovedně?(149)
فَاتَّقُوا اللَّهَ وَأَطيعونِ(150)
I bojte se Boha a poslechněte mne;(150)
وَلا تُطيعوا أَمرَ المُسرِفينَ(151)
a neposlouchejte nařízení výstředníků,(151)
الَّذينَ يُفسِدونَ فِى الأَرضِ وَلا يُصلِحونَ(152)
kteří pohoršují zemi a nepolepšují ji.“(152)
قالوا إِنَّما أَنتَ مِنَ المُسَحَّرينَ(153)
Řekli: „Tys pouze jedním z očarovaných:(153)
ما أَنتَ إِلّا بَشَرٌ مِثلُنا فَأتِ بِـٔايَةٍ إِن كُنتَ مِنَ الصّٰدِقينَ(154)
jsi pouze člověk, jako my: pročež předveď nám znamení, jsi-li z pravdomluvných.“(154)
قالَ هٰذِهِ ناقَةٌ لَها شِربٌ وَلَكُم شِربُ يَومٍ مَعلومٍ(155)
Řekl: „Tato velbloudice (bude jím): jí patřiti bude napití a vám patřiti bude napití ob den určený.(155)
وَلا تَمَسّوها بِسوءٍ فَيَأخُذَكُم عَذابُ يَومٍ عَظيمٍ(156)
Však nepřičiňte jí zlého, jinak zachvátí vás trest dne velkého.“(156)
فَعَقَروها فَأَصبَحوا نٰدِمينَ(157)
Nicméně přeřezali žíly jí a litovali toho zrána,(157)
فَأَخَذَهُمُ العَذابُ ۗ إِنَّ فى ذٰلِكَ لَءايَةً ۖ وَما كانَ أَكثَرُهُم مُؤمِنينَ(158)
neboť zachvátil je trest. Zajisté v tomto jest znamení: však většina jich nevěří;(158)
وَإِنَّ رَبَّكَ لَهُوَ العَزيزُ الرَّحيمُ(159)
ale Pán tvůj mocný jest a slitovný.(159)
كَذَّبَت قَومُ لوطٍ المُرسَلينَ(160)
Lháři nazval lid Lotův posly své,(160)
إِذ قالَ لَهُم أَخوهُم لوطٌ أَلا تَتَّقونَ(161)
když řekl jim bratr jejich Lot: „Což nebudete báti se Boha?(161)
إِنّى لَكُم رَسولٌ أَمينٌ(162)
Jáť jsem vám poslem důvěryhodným:(162)
فَاتَّقُوا اللَّهَ وَأَطيعونِ(163)
pročež bojte se Boha a poslechněte mne.(163)
وَما أَسـَٔلُكُم عَلَيهِ مِن أَجرٍ ۖ إِن أَجرِىَ إِلّا عَلىٰ رَبِّ العٰلَمينَ(164)
A nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva.(164)
أَتَأتونَ الذُّكرانَ مِنَ العٰلَمينَ(165)
Zdaž vcházeti budete k mužům, z tvorstva veškerého?(165)
وَتَذَرونَ ما خَلَقَ لَكُم رَبُّكُم مِن أَزوٰجِكُم ۚ بَل أَنتُم قَومٌ عادونَ(166)
A zanecháte, co Bůh stvořil vám za manželky? Opravdu jste lidem chybujícím!“(166)
قالوا لَئِن لَم تَنتَهِ يٰلوطُ لَتَكونَنَّ مِنَ المُخرَجينَ(167)
Řekli: „Nezanecháš-li této řeči, Lote, zajisté budeš jedním z vyhnanců.“(167)
قالَ إِنّى لِعَمَلِكُم مِنَ القالينَ(168)
Řekl: „Jáť činů vašich hrozím se:(168)
رَبِّ نَجِّنى وَأَهلى مِمّا يَعمَلونَ(169)
Pane můj, spas mne a rodinu mou od toho, co činí tito:“(169)
فَنَجَّينٰهُ وَأَهلَهُ أَجمَعينَ(170)
I zachránili jsme jej a rodinu jeho veškerou,(170)
إِلّا عَجوزًا فِى الغٰبِرينَ(171)
vyjma stařeny, jež omeškala se,(171)
ثُمَّ دَمَّرنَا الءاخَرينَ(172)
a pak zahubili jsme všechny ostatní.(172)
وَأَمطَرنا عَلَيهِم مَطَرًا ۖ فَساءَ مَطَرُ المُنذَرينَ(173)
A dštili jsme na ně deštěm, a špatný to byl déšť pro ty, jež varovali jsme!(173)
إِنَّ فى ذٰلِكَ لَءايَةً ۖ وَما كانَ أَكثَرُهُم مُؤمِنينَ(174)
Zajisté znamení jest v tomto: však většina jich nevěří;(174)
وَإِنَّ رَبَّكَ لَهُوَ العَزيزُ الرَّحيمُ(175)
ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.(175)
كَذَّبَ أَصحٰبُ لـَٔيكَةِ المُرسَلينَ(176)
Též obyvatelé hvozdu (Madianského) lháři nazvali posly své,(176)
إِذ قالَ لَهُم شُعَيبٌ أَلا تَتَّقونَ(177)
když řekl jim Šu'ejb: „Což nebudete báti se Boha?(177)
إِنّى لَكُم رَسولٌ أَمينٌ(178)
Jáť jsem vám poslem důvěryhodným:(178)
فَاتَّقُوا اللَّهَ وَأَطيعونِ(179)
pročež bojte se Boha a poslechněte mne.(179)
وَما أَسـَٔلُكُم عَلَيهِ مِن أَجرٍ ۖ إِن أَجرِىَ إِلّا عَلىٰ رَبِّ العٰلَمينَ(180)
A nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva.(180)
۞ أَوفُوا الكَيلَ وَلا تَكونوا مِنَ المُخسِرينَ(181)
Dodržujte správnou míru a nebuďte z těch, kdož na ní utrhují:(181)
وَزِنوا بِالقِسطاسِ المُستَقيمِ(182)
važte dle spravedlnosti přímé:(182)
وَلا تَبخَسُوا النّاسَ أَشياءَهُم وَلا تَعثَوا فِى الأَرضِ مُفسِدينَ(183)
a neokrádejte lidi o věci jejich, aniž prostopášnostmi pohoršujte zemi:(183)
وَاتَّقُوا الَّذى خَلَقَكُم وَالجِبِلَّةَ الأَوَّلينَ(184)
a bojte se toho, jenž stvořil vás i pokolení předešlá.“(184)
قالوا إِنَّما أَنتَ مِنَ المُسَحَّرينَ(185)
Řekli: „Ty zajisté's jen jedním z očarovaných.(185)
وَما أَنتَ إِلّا بَشَرٌ مِثلُنا وَإِن نَظُنُّكَ لَمِنَ الكٰذِبينَ(186)
A tys jen člověk, jako my; a my považujeme tě za jednoho z prolhaných:(186)
فَأَسقِط عَلَينا كِسَفًا مِنَ السَّماءِ إِن كُنتَ مِنَ الصّٰدِقينَ(187)
dej spadnouti na nás kus nebe, jsi-li pravdomluvným.“(187)
قالَ رَبّى أَعلَمُ بِما تَعمَلونَ(188)
Řekl: „Pán můj nejlépe ví o tom, co činíte.“(188)
فَكَذَّبوهُ فَأَخَذَهُم عَذابُ يَومِ الظُّلَّةِ ۚ إِنَّهُ كانَ عَذابَ يَومٍ عَظيمٍ(189)
Tak lhářem nazvali jej: i zachvátil je trest dne mračného: zajistéť byl to trest dne velkého!(189)
إِنَّ فى ذٰلِكَ لَءايَةً ۖ وَما كانَ أَكثَرُهُم مُؤمِنينَ(190)
Zajisté znamení jest v tomto, však většina jich nevěří,(190)
وَإِنَّ رَبَّكَ لَهُوَ العَزيزُ الرَّحيمُ(191)
ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.(191)
وَإِنَّهُ لَتَنزيلُ رَبِّ العٰلَمينَ(192)
A tento (Korán) zajisté jest sesláním od Pána veškerenstva:(192)
نَزَلَ بِهِ الرّوحُ الأَمينُ(193)
sestoupil s ním dolů duch věrný(193)
عَلىٰ قَلبِكَ لِتَكونَ مِنَ المُنذِرينَ(194)
na srdce tvé, abys byl jedním z varovatelů,(194)
بِلِسانٍ عَرَبِىٍّ مُبينٍ(195)
v jazyku jasném arabském.(195)
وَإِنَّهُ لَفى زُبُرِ الأَوَّلينَ(196)
Onť zajisté předpověděn jest v Písmech předešlých:(196)
أَوَلَم يَكُن لَهُم ءايَةً أَن يَعلَمَهُ عُلَمٰؤُا۟ بَنى إِسرٰءيلَ(197)
což není to znamením pro ně, že věděli o něm již učení ze synů Israele?(197)
وَلَو نَزَّلنٰهُ عَلىٰ بَعضِ الأَعجَمينَ(198)
A kdybychom byli seslali jej na některého z cizinců,(198)
فَقَرَأَهُ عَلَيهِم ما كانوا بِهِ مُؤمِنينَ(199)
a byl by četl jim jej, nebyli by bývali v něj věřili.(199)
كَذٰلِكَ سَلَكنٰهُ فى قُلوبِ المُجرِمينَ(200)
A takovýmto způsobem uvedli jsme jej do srdcí provinilců:(200)
لا يُؤمِنونَ بِهِ حَتّىٰ يَرَوُا العَذابَ الأَليمَ(201)
že neuvěří v něj, dokud neshlédnou trest svůj bolestný;(201)
فَيَأتِيَهُم بَغتَةً وَهُم لا يَشعُرونَ(202)
a přijde na ně znenadání, aniž by tušili.(202)
فَيَقولوا هَل نَحنُ مُنظَرونَ(203)
Tehdy řeknou: „Může nám býti poshověno?“(203)
أَفَبِعَذابِنا يَستَعجِلونَ(204)
Zdaž tedy budou chtíti (nyní), aby uspíšen byl trest náš?(204)
أَفَرَءَيتَ إِن مَتَّعنٰهُم سِنينَ(205)
Co míníš? Popřejeme-li jim radostí světa po léta(205)
ثُمَّ جاءَهُم ما كانوا يوعَدونَ(206)
a pak přijde na ně, co bylo jim slíbeno,(206)
ما أَغنىٰ عَنهُم ما كانوا يُمَتَّعونَ(207)
co prospěje jim to, z čeho se byli radovali?(207)
وَما أَهلَكنا مِن قَريَةٍ إِلّا لَها مُنذِرونَ(208)
Ale nezahladili jsme města, aniž by bylo mělo své varovatele(208)
ذِكرىٰ وَما كُنّا ظٰلِمينَ(209)
k napomenutí: myť zajisté nebyli jsme křivditeli.(209)
وَما تَنَزَّلَت بِهِ الشَّيٰطينُ(210)
Nesestoupili pak (s Koránem) zlí duchové;(210)
وَما يَنبَغى لَهُم وَما يَستَطيعونَ(211)
a nepříslušelo jim to, aniž byli s to tak učiniti,(211)
إِنَّهُم عَنِ السَّمعِ لَمَعزولونَ(212)
neb oni od slyšení jeho jsou vzdáleni.(212)
فَلا تَدعُ مَعَ اللَّهِ إِلٰهًا ءاخَرَ فَتَكونَ مِنَ المُعَذَّبينَ(213)
I nevzývej spolu s Bohem boha jiného, abys nebyl jedním z trestaných,(213)
وَأَنذِر عَشيرَتَكَ الأَقرَبينَ(214)
a varuj příbuzné své nejbližší,(214)
وَاخفِض جَناحَكَ لِمَنِ اتَّبَعَكَ مِنَ المُؤمِنينَ(215)
a stři křídlo své ochrany nad těmi, již následují tě z věřících.(215)
فَإِن عَصَوكَ فَقُل إِنّى بَريءٌ مِمّا تَعمَلونَ(216)
A když neposlechnou tě, rci: „Jáť zajisté prost jsem viny na tom, co činíte,“(216)
وَتَوَكَّل عَلَى العَزيزِ الرَّحيمِ(217)
spoléhej na Mocného, Slitovného,(217)
الَّذى يَرىٰكَ حينَ تَقومُ(218)
jenž vidí tě, když vstáváš k modlitbě,(218)
وَتَقَلُّبَكَ فِى السّٰجِدينَ(219)
jakož i chování tvé mezi těmi, kdož uctívají jej,(219)
إِنَّهُ هُوَ السَّميعُ العَليمُ(220)
neboť on všeslyšící a vševědoucí jest.(220)
هَل أُنَبِّئُكُم عَلىٰ مَن تَنَزَّلُ الشَّيٰطينُ(221)
Oznámím vám, na koho sestupují zlí duchové?(221)
تَنَزَّلُ عَلىٰ كُلِّ أَفّاكٍ أَثيمٍ(222)
Sestupují na všechny prolhance hříšné,(222)
يُلقونَ السَّمعَ وَأَكثَرُهُم كٰذِبونَ(223)
kteří házejí (do vzduchu věci) z doslechu a vět šina jich lháři jsou;(223)
وَالشُّعَراءُ يَتَّبِعُهُمُ الغاوۥنَ(224)
a BÁSNÍCI, jež následují (jimi) zvábení:(224)
أَلَم تَرَ أَنَّهُم فى كُلِّ وادٍ يَهيمونَ(225)
zdaž nevidíš, že bloudí po všech údolích?(225)
وَأَنَّهُم يَقولونَ ما لا يَفعَلونَ(226)
A že říkají, co nečiní?(226)
إِلَّا الَّذينَ ءامَنوا وَعَمِلُوا الصّٰلِحٰتِ وَذَكَرُوا اللَّهَ كَثيرًا وَانتَصَروا مِن بَعدِ ما ظُلِموا ۗ وَسَيَعلَمُ الَّذينَ ظَلَموا أَىَّ مُنقَلَبٍ يَنقَلِبونَ(227)
Vyjma těch, kteří uvěřili a konají dobré skutky a vzpomínají často Boha a hájí se poté, když bylo jim ukřivděno: a seznají křivditelé, jakým zvrácením budou zvráceni.(227)