As-Saffat( الصافات)
Original,King Fahad Quran Complex(الأصلي,مجمع الملك فهد القرآن)
show/hide
A. R. Nykl(A. R. Nykl)
show/hide
بِسمِ اللَّهِ الرَّحمٰنِ الرَّحيمِ وَالصّٰفّٰتِ صَفًّا(1)
Při oněch, v řadách SEŘAZENÝCH.(1)
فَالزّٰجِرٰتِ زَجرًا(2)
a odháněním odhánějících,(2)
فَالتّٰلِيٰتِ ذِكرًا(3)
a Napomenutí Čtoucích,(3)
إِنَّ إِلٰهَكُم لَوٰحِدٌ(4)
přisahám: zajisté Bůh jest jeden,(4)
رَبُّ السَّمٰوٰتِ وَالأَرضِ وَما بَينَهُما وَرَبُّ المَشٰرِقِ(5)
Pán nebes i země a všeho, což mezi nimi jest a Pán východů.(5)
إِنّا زَيَّنَّا السَّماءَ الدُّنيا بِزينَةٍ الكَواكِبِ(6)
Zajisté pak ozdobili jsme nejspodnější nebe zdobou hvězd:(6)
وَحِفظًا مِن كُلِّ شَيطٰنٍ مارِدٍ(7)
též na ochranu proti všem zlým duchům odbojným,(7)
لا يَسَّمَّعونَ إِلَى المَلَإِ الأَعلىٰ وَيُقذَفونَ مِن كُلِّ جانِبٍ(8)
(aby) nenaslouchali tomu, co děje se ve shromáždění nejvyšším, neb metáno jest na ně se všech stran,(8)
دُحورًا ۖ وَلَهُم عَذابٌ واصِبٌ(9)
odháněni jsou a (schystán) jest jim trest trvalý:(9)
إِلّا مَن خَطِفَ الخَطفَةَ فَأَتبَعَهُ شِهابٌ ثاقِبٌ(10)
a který z nich pochytí úryvek z porady, pronásledován jest šlehem plamenným.(10)
فَاستَفتِهِم أَهُم أَشَدُّ خَلقًا أَم مَن خَلَقنا ۚ إِنّا خَلَقنٰهُم مِن طينٍ لازِبٍ(11)
Vyptej se jich, kdo silnějšího jest stvoření; zda oni neb ti, jež stvořili jsme? Zajisté přec stvořili jsme je z hlíny tvárné!(11)
بَل عَجِبتَ وَيَسخَرونَ(12)
Ano, ty divíš se, a oni žert si tropí:(12)
وَإِذا ذُكِّروا لا يَذكُرونَ(13)
neb když napomínáni jsou, nejsou si toho pamětlivi:(13)
وَإِذا رَأَوا ءايَةً يَستَسخِرونَ(14)
a když vidí znamení, jen vysmívají se,(14)
وَقالوا إِن هٰذا إِلّا سِحرٌ مُبينٌ(15)
řkouce: „Totoť jest pouze kouzlo zjevné:(15)
أَءِذا مِتنا وَكُنّا تُرابًا وَعِظٰمًا أَءِنّا لَمَبعوثونَ(16)
Zdaž, když zemřeme, v prach a kosti byvše obráceni, opět že budeme vzkříšeni?(16)
أَوَءاباؤُنَا الأَوَّلونَ(17)
A taktéž otcové naši předešlí?“(17)
قُل نَعَم وَأَنتُم دٰخِرونَ(18)
Rci: „Ano, a poníženi budete!“(18)
فَإِنَّما هِىَ زَجرَةٌ وٰحِدَةٌ فَإِذا هُم يَنظُرونَ(19)
Pouze jednou zazní vřesknutí (trouby) a hle, prohlédnou!(19)
وَقالوا يٰوَيلَنا هٰذا يَومُ الدّينِ(20)
A řeknou: „Běda nám, totoť den jest odplaty:(20)
هٰذا يَومُ الفَصلِ الَّذى كُنتُم بِهِ تُكَذِّبونَ(21)
totoť den jest rozsouzení, jejž vylhaným nazývali jste.“(21)
۞ احشُرُوا الَّذينَ ظَلَموا وَأَزوٰجَهُم وَما كانوا يَعبُدونَ(22)
(Řekne Bůh): „Shromážděte nepravostné i ženy jejich a to, co uctívali(22)
مِن دونِ اللَّهِ فَاهدوهُم إِلىٰ صِرٰطِ الجَحيمِ(23)
vedle Boha: a uveďte je na stezku k peklu:(23)
وَقِفوهُم ۖ إِنَّهُم مَسـٔولونَ(24)
pak zastavte je, neb vyslýcháni budou.(24)
ما لَكُم لا تَناصَرونَ(25)
Proč tedy nepomáháte si navzájem?“(25)
بَل هُمُ اليَومَ مُستَسلِمونَ(26)
Naopak, v den onen poddají se (Bohu)(26)
وَأَقبَلَ بَعضُهُم عَلىٰ بَعضٍ يَتَساءَلونَ(27)
a přiblíživše se k sobě navzájem, budou činiti si vzájemné dotazy,(27)
قالوا إِنَّكُم كُنتُم تَأتونَنا عَنِ اليَمينِ(28)
řkouce (jedni): „Vyť zajisté přicházeli jste k nám se strany pravé,“(28)
قالوا بَل لَم تَكونوا مُؤمِنينَ(29)
však řeknou (druzí): „Nikoliv, vy nevěřili jste v nás,(29)
وَما كانَ لَنا عَلَيكُم مِن سُلطٰنٍ ۖ بَل كُنتُم قَومًا طٰغينَ(30)
a my neměli jsme moci nad vámi: naopak, vy byli jste lidem svévolným —(30)
فَحَقَّ عَلَينا قَولُ رَبِّنا ۖ إِنّا لَذائِقونَ(31)
i splnil se nad námi rozsudek Pána našeho: myť zajisté okusíme (jej).(31)
فَأَغوَينٰكُم إِنّا كُنّا غٰوينَ(32)
Zlákali jsme vás, neb i my byli jsme zlákáni.“(32)
فَإِنَّهُم يَومَئِذٍ فِى العَذابِ مُشتَرِكونَ(33)
V den onen budou (tedy) v trestu spolčeni!(33)
إِنّا كَذٰلِكَ نَفعَلُ بِالمُجرِمينَ(34)
Zajisté pak takto naložíme s provinilci,(34)
إِنَّهُم كانوا إِذا قيلَ لَهُم لا إِلٰهَ إِلَّا اللَّهُ يَستَكبِرونَ(35)
neboť byli, když řečeno jim bylo: „Není boha, kromě Boha,“ pýchou naduti,(35)
وَيَقولونَ أَئِنّا لَتارِكوا ءالِهَتِنا لِشاعِرٍ مَجنونٍ(36)
a říkali: „Zdaž opustíme bohy své pro básníře bláznivého?“(36)
بَل جاءَ بِالحَقِّ وَصَدَّقَ المُرسَلينَ(37)
Naopak, on s pravdou přišel a potvrdil posly předešlé:(37)
إِنَّكُم لَذائِقُوا العَذابِ الأَليمِ(38)
vy pak dojista okusíte trestu bolestného:(38)
وَما تُجزَونَ إِلّا ما كُنتُم تَعمَلونَ(39)
a nebudete odměněni jinak, než dle skutků svých —(39)
إِلّا عِبادَ اللَّهِ المُخلَصينَ(40)
vyjma služebníků božích upřímných!(40)
أُولٰئِكَ لَهُم رِزقٌ مَعلومٌ(41)
Těm dostane se darů již řečených:(41)
فَوٰكِهُ ۖ وَهُم مُكرَمونَ(42)
(chutného) ovoce; a budou poctěni(42)
فى جَنّٰتِ النَّعيمِ(43)
v zahradách (rajských) rozkošných,(43)
عَلىٰ سُرُرٍ مُتَقٰبِلينَ(44)
na pohovkách proti sobě sedíce.(44)
يُطافُ عَلَيهِم بِكَأسٍ مِن مَعينٍ(45)
Obcházeni budou s číší (pití) z pramene:(45)
بَيضاءَ لَذَّةٍ لِلشّٰرِبينَ(46)
(pití) čistého a příjemného pijícím:(46)
لا فيها غَولٌ وَلا هُم عَنها يُنزَفونَ(47)
v něm tíhy nebude, aniž se jím opojí.(47)
وَعِندَهُم قٰصِرٰتُ الطَّرفِ عينٌ(48)
Vedle nich (děvy) budou velkých očí, zrak (cudně) klopící,(48)
كَأَنَّهُنَّ بَيضٌ مَكنونٌ(49)
(s líčky bílými) jak vejce chráněná.(49)
فَأَقبَلَ بَعضُهُم عَلىٰ بَعضٍ يَتَساءَلونَ(50)
I přiblíživše se k sobě navzájem, budou činiti si dotazy vzájemné.(50)
قالَ قائِلٌ مِنهُم إِنّى كانَ لى قَرينٌ(51)
„Řekne jeden z nich: „Jáť měl jsem druha (věrného),(51)
يَقولُ أَءِنَّكَ لَمِنَ المُصَدِّقينَ(52)
jenž říkával mi: ‚Jsi jedním z těch, kdož věří v to?(52)
أَءِذا مِتنا وَكُنّا تُرابًا وَعِظٰمًا أَءِنّا لَمَدينونَ(53)
Že až zemřeme, prach jsouce a kosti, budeme souzeni?‘“(53)
قالَ هَل أَنتُم مُطَّلِعونَ(54)
Řekne pak: „Zdaž chcete (tamto) pohlédnout?“(54)
فَاطَّلَعَ فَرَءاهُ فى سَواءِ الجَحيمِ(55)
I (sám) pohlédne a uprostřed pekla spatří jej.(55)
قالَ تَاللَّهِ إِن كِدتَ لَتُردينِ(56)
Tehdy řekne mu: „Při Bohu, málem byl bys zničil mne:(56)
وَلَولا نِعمَةُ رَبّى لَكُنتُ مِنَ المُحضَرينَ(57)
a nebýti milosti Pána mého, byl bych jedním z jemu předvedených.(57)
أَفَما نَحنُ بِمَيِّتينَ(58)
Tedy (vskutku) již po druhé nezemřeme,(58)
إِلّا مَوتَتَنَا الأولىٰ وَما نَحنُ بِمُعَذَّبينَ(59)
vyjma zemření našeho prvého? A (vskutku tedy) nebudeme ztrestáni?(59)
إِنَّ هٰذا لَهُوَ الفَوزُ العَظيمُ(60)
Totoť zajisté velká jest blaženost!“(60)
لِمِثلِ هٰذا فَليَعمَلِ العٰمِلونَ(61)
Pro podobného cos nechť pracují pracující!(61)
أَذٰلِكَ خَيرٌ نُزُلًا أَم شَجَرَةُ الزَّقّومِ(62)
Zdaž není toto lepším příbytkem, než strom Az-zaqqúm?(62)
إِنّا جَعَلنٰها فِتنَةً لِلظّٰلِمينَ(63)
Učinili jsme jej předmětem rozkolů mezi nepravostnými:(63)
إِنَّها شَجَرَةٌ تَخرُجُ فى أَصلِ الجَحيمِ(64)
jest to strom, jenž vyrůstá ze dna pekla:(64)
طَلعُها كَأَنَّهُ رُءوسُ الشَّيٰطينِ(65)
plody jeho jsou jako hlavy duchů zlých:(65)
فَإِنَّهُم لَءاكِلونَ مِنها فَمالِـٔونَ مِنهَا البُطونَ(66)
však oni pojídati budou z nich a plnit jimi břicha svá:(66)
ثُمَّ إِنَّ لَهُم عَلَيها لَشَوبًا مِن حَميمٍ(67)
poté pak píti na ně budou vodu vařící:(67)
ثُمَّ إِنَّ مَرجِعَهُم لَإِلَى الجَحيمِ(68)
a nato navrátí se v pekla hloub:(68)
إِنَّهُم أَلفَوا ءاباءَهُم ضالّينَ(69)
Viděli své otce bloudící(69)
فَهُم عَلىٰ ءاثٰرِهِم يُهرَعونَ(70)
a do šlépějí jejich vrhli se!(70)
وَلَقَد ضَلَّ قَبلَهُم أَكثَرُ الأَوَّلينَ(71)
Před nimi již byla zbloudila většina (národů) předešlých,(71)
وَلَقَد أَرسَلنا فيهِم مُنذِرينَ(72)
ač poslali jsme k nim varovatele:(72)
فَانظُر كَيفَ كانَ عٰقِبَةُ المُنذَرينَ(73)
a pohleď, jak (zlý) byl konec varovaných,(73)
إِلّا عِبادَ اللَّهِ المُخلَصينَ(74)
vyjma služebníků božích upřímných!(74)
وَلَقَد نادىٰنا نوحٌ فَلَنِعمَ المُجيبونَ(75)
Kdysi volal k nám Noe — a my nejlepší jsme z vyslyšujících —(75)
وَنَجَّينٰهُ وَأَهلَهُ مِنَ الكَربِ العَظيمِ(76)
i zachránili jsme jej a rodinu jeho z velké úzkosti:(76)
وَجَعَلنا ذُرِّيَّتَهُ هُمُ الباقينَ(77)
a učinili jsme potomstvo jeho (jedinými) pozůstalými,(77)
وَتَرَكنا عَلَيهِ فِى الءاخِرينَ(78)
a zůstavili jsme proň v potomstvu(78)
سَلٰمٌ عَلىٰ نوحٍ فِى العٰلَمينَ(79)
pozdrav: „Pokoj budiž Noemovi ve světech veškerých!“(79)
إِنّا كَذٰلِكَ نَجزِى المُحسِنينَ(80)
Takto zajisté odměňujeme (lid) dobřečinící;(80)
إِنَّهُ مِن عِبادِنَا المُؤمِنينَ(81)
onť byl pak jedním ze služebníků našich věřících.(81)
ثُمَّ أَغرَقنَا الءاخَرينَ(82)
Poté jsme utopili všechny ostatní.(82)
۞ وَإِنَّ مِن شيعَتِهِ لَإِبرٰهيمَ(83)
Zajisté pak jeho víry byl (též) Abraham,(83)
إِذ جاءَ رَبَّهُ بِقَلبٍ سَليمٍ(84)
když přinesl Pánu svému srdce celistvé,(84)
إِذ قالَ لِأَبيهِ وَقَومِهِ ماذا تَعبُدونَ(85)
když, řekl otci a lidu svému: „Co vlastně uctíváte?(85)
أَئِفكًا ءالِهَةً دونَ اللَّهِ تُريدونَ(86)
Zdaž lživě božstva vedle Boha chcete mít?(86)
فَما ظَنُّكُم بِرَبِّ العٰلَمينَ(87)
A co mníte tedy o Pánu světů všech?“(87)
فَنَظَرَ نَظرَةً فِى النُّجومِ(88)
I vrhl pohled jeden ke hvězdám,(88)
فَقالَ إِنّى سَقيمٌ(89)
a řekl: „V pravdě jsem nemocen.“(89)
فَتَوَلَّوا عَنهُ مُدبِرينَ(90)
I odvrátili se od něho a odešli.(90)
فَراغَ إِلىٰ ءالِهَتِهِم فَقالَ أَلا تَأكُلونَ(91)
Poodešel pak k božstvům jejich, řka: „Což nejíte?(91)
ما لَكُم لا تَنطِقونَ(92)
Proč nepromluvíte?“(92)
فَراغَ عَلَيهِم ضَربًا بِاليَمينِ(93)
Poodešel pak k nim a udeřil je pravicí.(93)
فَأَقبَلوا إِلَيهِ يَزِفّونَ(94)
I přiběhli k němu úprkem.(94)
قالَ أَتَعبُدونَ ما تَنحِتونَ(95)
Řekl: „Zdaž uctívati budete, co sami tesáte?(95)
وَاللَّهُ خَلَقَكُم وَما تَعمَلونَ(96)
A přec Bůh vás stvořil, i to, co děláte!(96)
قالُوا ابنوا لَهُ بُنيٰنًا فَأَلقوهُ فِى الجَحيمِ(97)
Řekli: „Postavte proň hranici a v plamen žhoucí vrzte jej.“(97)
فَأَرادوا بِهِ كَيدًا فَجَعَلنٰهُمُ الأَسفَلينَ(98)
Tak léčku chtěli nastrojiti mu, však ponížili jsme je.(98)
وَقالَ إِنّى ذاهِبٌ إِلىٰ رَبّى سَيَهدينِ(99)
Řekl Abraham: „Já utíkám se k Pánu svému, jenž (správně) povede mne:(99)
رَبِّ هَب لى مِنَ الصّٰلِحينَ(100)
Pane můj, dej mi (syna), jednoho ze spravedlivých.“(100)
فَبَشَّرنٰهُ بِغُلٰمٍ حَليمٍ(101)
I zvěstovali jsme mu mládence povahy laskavé:(101)
فَلَمّا بَلَغَ مَعَهُ السَّعىَ قالَ يٰبُنَىَّ إِنّى أَرىٰ فِى المَنامِ أَنّى أَذبَحُكَ فَانظُر ماذا تَرىٰ ۚ قالَ يٰأَبَتِ افعَل ما تُؤمَرُ ۖ سَتَجِدُنى إِن شاءَ اللَّهُ مِنَ الصّٰبِرينَ(102)
a když dospěl věku, v němž pracovati mohl s ním, řekl: „Synáčku můj, zajisté viděl jsem ve snu, že mám tě obětovati: hle, co mníš?“ Řekl (syn): „Otče můj, učiň to, což nakázáno bylo ti: shledáš, bude-li chtíti Bůh, že jsem z trpělivých.“(102)
فَلَمّا أَسلَما وَتَلَّهُ لِلجَبينِ(103)
A když oba odevzdali se do vůle boží, a položil jej čelem dolů,(103)
وَنٰدَينٰهُ أَن يٰإِبرٰهيمُ(104)
zavolali jsme naň: „Ó Abrahame!(104)
قَد صَدَّقتَ الرُّءيا ۚ إِنّا كَذٰلِكَ نَجزِى المُحسِنينَ(105)
Tys uvěřil svému vidění: zajisté takto odměňujeme (lid) dobře činící.(105)
إِنَّ هٰذا لَهُوَ البَلٰؤُا۟ المُبينُ(106)
V pravdě byla to (jen) zkouška zjevná.“(106)
وَفَدَينٰهُ بِذِبحٍ عَظيمٍ(107)
I vykoupili jsme (syna jeho) obětí velkou,(107)
وَتَرَكنا عَلَيهِ فِى الءاخِرينَ(108)
a zůstavili jsme proň v potomstvu(108)
سَلٰمٌ عَلىٰ إِبرٰهيمَ(109)
(pozdrav): „Pokoj budiž Abrahamovi!“(109)
كَذٰلِكَ نَجزِى المُحسِنينَ(110)
Tak odměnujeme (lid) dobře činící,(110)
إِنَّهُ مِن عِبادِنَا المُؤمِنينَ(111)
neb byltě ze služebníků našich věřících.(111)
وَبَشَّرنٰهُ بِإِسحٰقَ نَبِيًّا مِنَ الصّٰلِحينَ(112)
I zvěstovali jsme mu Isáka, proroka ze spravedlivých.(112)
وَبٰرَكنا عَلَيهِ وَعَلىٰ إِسحٰقَ ۚ وَمِن ذُرِّيَّتِهِما مُحسِنٌ وَظالِمٌ لِنَفسِهِ مُبينٌ(113)
A požehnali jsme mu a Isákovi: mezi potomstvem jich pak někteří dobře činí, jiní zas zjevně prohřešují se proti sobě samým.(113)
وَلَقَد مَنَنّا عَلىٰ موسىٰ وَهٰرونَ(114)
A kdysi dobrodiním zahrnuli jsme Mojžíše a Árona,(114)
وَنَجَّينٰهُما وَقَومَهُما مِنَ الكَربِ العَظيمِ(115)
a zachránili jsme je oba i lid jejich z trýzně převelké:(115)
وَنَصَرنٰهُم فَكانوا هُمُ الغٰلِبينَ(116)
a pomohli jsme jim i byli vítězni:(116)
وَءاتَينٰهُمَا الكِتٰبَ المُستَبينَ(117)
a dali jsme jim Písmo přejasné:(117)
وَهَدَينٰهُمَا الصِّرٰطَ المُستَقيمَ(118)
a vedli jsme je ke stezce přímé:(118)
وَتَرَكنا عَلَيهِما فِى الءاخِرينَ(119)
a zůstavili jsme jim v potomstvu(119)
سَلٰمٌ عَلىٰ موسىٰ وَهٰرونَ(120)
(pozdrav): „Pokoj budu Mojžíšovi a Áronovi!“(120)
إِنّا كَذٰلِكَ نَجزِى المُحسِنينَ(121)
Takto pak odměnujeme (lid) dobře činící,(121)
إِنَّهُما مِن عِبادِنَا المُؤمِنينَ(122)
neb oba byli ze služebníků našich věřících.(122)
وَإِنَّ إِلياسَ لَمِنَ المُرسَلينَ(123)
Též Eliáš byl jedním z našich poslaných,(123)
إِذ قالَ لِقَومِهِ أَلا تَتَّقونَ(124)
když řekl lidu svému: „Což nebudete báti se?(124)
أَتَدعونَ بَعلًا وَتَذَرونَ أَحسَنَ الخٰلِقينَ(125)
Zdaž uctívati budete Ba'la a zanecháte nejlepšího ze stvořitelů?(125)
اللَّهَ رَبَّكُم وَرَبَّ ءابائِكُمُ الأَوَّلينَ(126)
Boha, Pána svého a Pána otců vašich předešlých?“(126)
فَكَذَّبوهُ فَإِنَّهُم لَمُحضَرونَ(127)
Však lhářem nazvali jej a (před nás) jistě předvedeni budou,(127)
إِلّا عِبادَ اللَّهِ المُخلَصينَ(128)
vyjma služebníků božích upřímných.(128)
وَتَرَكنا عَلَيهِ فِى الءاخِرينَ(129)
A zůstavili jsme proň v potomstvu(129)
سَلٰمٌ عَلىٰ إِل ياسينَ(130)
(pozdrav): „Pokoj budiž Eliášovi!“(130)
إِنّا كَذٰلِكَ نَجزِى المُحسِنينَ(131)
Tak v pravdě odměňujeme (lid) dobře činící,(131)
إِنَّهُ مِن عِبادِنَا المُؤمِنينَ(132)
neb on byl ze služebníků našich věřících.(132)
وَإِنَّ لوطًا لَمِنَ المُرسَلينَ(133)
Též Lot byl jedním z našich poslaných,(133)
إِذ نَجَّينٰهُ وَأَهلَهُ أَجمَعينَ(134)
když zachránili jsme jej a rodinu jeho veškerou,(134)
إِلّا عَجوزًا فِى الغٰبِرينَ(135)
vyjma stařeny, jež omeškala se.(135)
ثُمَّ دَمَّرنَا الءاخَرينَ(136)
Pak zhubili jsme (všechny) ostatní.(136)
وَإِنَّكُم لَتَمُرّونَ عَلَيهِم مُصبِحينَ(137)
V pravdě kol obydlí jich za jitra chodíte(137)
وَبِالَّيلِ ۗ أَفَلا تَعقِلونَ(138)
i za večera: což nepochopíte?(138)
وَإِنَّ يونُسَ لَمِنَ المُرسَلينَ(139)
Též Jonáš byl jedním z našich poslaných,(139)
إِذ أَبَقَ إِلَى الفُلكِ المَشحونِ(140)
když uchýlil se na loď přeplněnou(140)
فَساهَمَ فَكانَ مِنَ المُدحَضينَ(141)
a vrhl los a byl jím odsouzen:(141)
فَالتَقَمَهُ الحوتُ وَهُوَ مُليمٌ(142)
a ryba shltla jej, neb vinu měl.(142)
فَلَولا أَنَّهُ كانَ مِنَ المُسَبِّحينَ(143)
A kdyby nebyl býval z těch, kdož chvály pějí nám,(143)
لَلَبِثَ فى بَطنِهِ إِلىٰ يَومِ يُبعَثونَ(144)
byl by dlel v břiše jejím až do dne vzkříšení.(144)
۞ فَنَبَذنٰهُ بِالعَراءِ وَهُوَ سَقيمٌ(145)
Vyvrhli jsme jej pak na pustý břeh, chorého:(145)
وَأَنبَتنا عَلَيهِ شَجَرَةً مِن يَقطينٍ(146)
a dali jsme vzrůsti nad ním keři tykvovému.(146)
وَأَرسَلنٰهُ إِلىٰ مِا۟ئَةِ أَلفٍ أَو يَزيدونَ(147)
Pak poslali jsme jej ke stu tisícům, neb více snad:(147)
فَـٔامَنوا فَمَتَّعنٰهُم إِلىٰ حينٍ(148)
i uvěřili: a popřáli jsme (radosti života) jim dočasně.(148)
فَاستَفتِهِم أَلِرَبِّكَ البَناتُ وَلَهُمُ البَنونَ(149)
Vyptej se jich, zda má Pán tvůj dcery, neb zda syny má?(149)
أَم خَلَقنَا المَلٰئِكَةَ إِنٰثًا وَهُم شٰهِدونَ(150)
A stvořili-li jsme anděly ženami? A svědky toho byli-li?(150)
أَلا إِنَّهُم مِن إِفكِهِم لَيَقولونَ(151)
Což neříkají jen ze své lživosti,(151)
وَلَدَ اللَّهُ وَإِنَّهُم لَكٰذِبونَ(152)
že Bůh děti zplodil? Zajisté lháři jsou!(152)
أَصطَفَى البَناتِ عَلَى البَنينَ(153)
Byl by dal přednost dcerám před syny?(153)
ما لَكُم كَيفَ تَحكُمونَ(154)
Jak přijde to, že takto soudíte?(154)
أَفَلا تَذَكَّرونَ(155)
Což si toho nerozvážíte?(155)
أَم لَكُم سُلطٰنٌ مُبينٌ(156)
Neb máte k tomu zjevné zmocnění?(156)
فَأتوا بِكِتٰبِكُم إِن كُنتُم صٰدِقينَ(157)
Přineste tedy Knihu svou, jste-li pravdomluvnými!(157)
وَجَعَلوا بَينَهُ وَبَينَ الجِنَّةِ نَسَبًا ۚ وَلَقَد عَلِمَتِ الجِنَّةُ إِنَّهُم لَمُحضَرونَ(158)
A učinili Boha spříbuzněným s Džinny: nicméně dobře vědí Džinnové, že sami budou (Bohu) předvedeni.(158)
سُبحٰنَ اللَّهِ عَمّا يَصِفونَ(159)
Chválen budiž Bůh (daleko) nad to, co o něm vykládají,(159)
إِلّا عِبادَ اللَّهِ المُخلَصينَ(160)
kromě služebníků božích upřímných.(160)
فَإِنَّكُم وَما تَعبُدونَ(161)
Však zajisté vy a to, co uctíváte,(161)
ما أَنتُم عَلَيهِ بِفٰتِنينَ(162)
nebudete s to, abyste se proti němu vzbouřili,(162)
إِلّا مَن هُوَ صالِ الجَحيمِ(163)
vyjma toho, jenž hřát bude se v žárném plameni.(163)
وَما مِنّا إِلّا لَهُ مَقامٌ مَعلومٌ(164)
Není nikoho mezi námi, jenž neměl by místo určené;(164)
وَإِنّا لَنَحنُ الصّافّونَ(165)
zajisté my pak SEŘAZUJEM' SE;(165)
وَإِنّا لَنَحنُ المُسَبِّحونَ(166)
zajisté my pak chvály pějeme.“(166)
وَإِن كانوا لَيَقولونَ(167)
A přece ještě oni říkají:(167)
لَو أَنَّ عِندَنا ذِكرًا مِنَ الأَوَّلينَ(168)
„Kdybychom byli měli Napomenutí od předků svých,(168)
لَكُنّا عِبادَ اللَّهِ المُخلَصينَ(169)
byli bychom služebníky Boha upřímnými.“(169)
فَكَفَروا بِهِ ۖ فَسَوفَ يَعلَمونَ(170)
A přece v ně nevěří! Však (dobře) zvědí!(170)
وَلَقَد سَبَقَت كَلِمَتُنا لِعِبادِنَا المُرسَلينَ(171)
Již dříve dali jsme slovo své služebníkům námi poslaným,(171)
إِنَّهُم لَهُمُ المَنصورونَ(172)
že pomoc svoji dáme jim,(172)
وَإِنَّ جُندَنا لَهُمُ الغٰلِبونَ(173)
a že voje naše pro ně zvítězí.(173)
فَتَوَلَّ عَنهُم حَتّىٰ حينٍ(174)
Odvrať se tedy od nich dočasně(174)
وَأَبصِرهُم فَسَوفَ يُبصِرونَ(175)
a pozoruj je: též oni spozorují!(175)
أَفَبِعَذابِنا يَستَعجِلونَ(176)
Chtějí snad uspíšiti (na se) trest náš?(176)
فَإِذا نَزَلَ بِساحَتِهِم فَساءَ صَباحُ المُنذَرينَ(177)
Když spadne na ně v jejich ohradách, špatné to bude jitro pro varované!(177)
وَتَوَلَّ عَنهُم حَتّىٰ حينٍ(178)
Odvrať se tedy od nich dočasně,(178)
وَأَبصِر فَسَوفَ يُبصِرونَ(179)
a pozoruj: též oni spozorují!(179)
سُبحٰنَ رَبِّكَ رَبِّ العِزَّةِ عَمّا يَصِفونَ(180)
Chválen budiž Pán tvůj, Pán moci (vší), nade vše, co o něm vykládají,(180)
وَسَلٰمٌ عَلَى المُرسَلينَ(181)
a pokoj budiž jeho poslaným:(181)
وَالحَمدُ لِلَّهِ رَبِّ العٰلَمينَ(182)
a chvála Bohu, Pánu světů veškerých!(182)