Al-Kahf( الكهف)
Original,King Fahad Quran Complex(الأصلي,مجمع الملك فهد القرآن)
show/hide
A. R. Nykl(A. R. Nykl)
show/hide
بِسمِ اللَّهِ الرَّحمٰنِ الرَّحيمِ الحَمدُ لِلَّهِ الَّذى أَنزَلَ عَلىٰ عَبدِهِ الكِتٰبَ وَلَم يَجعَل لَهُ عِوَجا ۜ(1)
Chvála Bohu, jenž seslal služebníku svému Knihu a neučinil v ní zkřivení,(1)
قَيِّمًا لِيُنذِرَ بَأسًا شَديدًا مِن لَدُنهُ وَيُبَشِّرَ المُؤمِنينَ الَّذينَ يَعمَلونَ الصّٰلِحٰتِ أَنَّ لَهُم أَجرًا حَسَنًا(2)
přímou jest, aby varovala před trestem přísným od něho: a aby oznamovala věřícím, kteří konají dobré skutky, odměnu krásnou,(2)
مٰكِثينَ فيهِ أَبَدًا(3)
v níž přebývati budou věčně:(3)
وَيُنذِرَ الَّذينَ قالُوا اتَّخَذَ اللَّهُ وَلَدًا(4)
a aby varovala ty, kdož praví: „Bůh učinil sobě syna.“(4)
ما لَهُم بِهِ مِن عِلمٍ وَلا لِءابائِهِم ۚ كَبُرَت كَلِمَةً تَخرُجُ مِن أَفوٰهِهِم ۚ إِن يَقولونَ إِلّا كَذِبًا(5)
Nijakého vědění nemají o tom oni, aniž otcové jejich: velké jest to slovo, jež vychází z úst jejich, a dojista jen lež mluví.(5)
فَلَعَلَّكَ بٰخِعٌ نَفسَكَ عَلىٰ ءاثٰرِهِم إِن لَم يُؤمِنوا بِهٰذَا الحَديثِ أَسَفًا(6)
A snad udoláš se v zápětí jejich, neuveří-li v toto zjevení, zármutkem.(6)
إِنّا جَعَلنا ما عَلَى الأَرضِ زينَةً لَها لِنَبلُوَهُم أَيُّهُم أَحسَنُ عَمَلًا(7)
Zajisté učinili jsme vše, což na zemi jest, ozdobou jí, abychom vyzkoušeli lidstvo, kdo z nich nejlepším bude v konání:(7)
وَإِنّا لَجٰعِلونَ ما عَلَيها صَعيدًا جُرُزًا(8)
však dojista učiníme vše, což na ní jest, prachem rozmetaným.(8)
أَم حَسِبتَ أَنَّ أَصحٰبَ الكَهفِ وَالرَّقيمِ كانوا مِن ءايٰتِنا عَجَبًا(9)
Zdaž povážil's, že obyvatelé JESKYNĚ a Ar-Raqím byli jedním ze znamení našich obdivuhodných?(9)
إِذ أَوَى الفِتيَةُ إِلَى الكَهفِ فَقالوا رَبَّنا ءاتِنا مِن لَدُنكَ رَحمَةً وَهَيِّئ لَنا مِن أَمرِنا رَشَدًا(10)
Když útočiště vzali jinoši v jeskyni, řekli: „Pane náš, dejž nám od sebe milosrdenství a uprav nám ve věci naší výsledek správný.“(10)
فَضَرَبنا عَلىٰ ءاذانِهِم فِى الكَهفِ سِنينَ عَدَدًا(11)
I postihli jsme hluchotou uši jejich v jeskyni po léta četná:(11)
ثُمَّ بَعَثنٰهُم لِنَعلَمَ أَىُّ الحِزبَينِ أَحصىٰ لِما لَبِثوا أَمَدًا(12)
poté vzkřísili jsme je, abychom zvěděli, která z obou stran dovede lépe spočísti pobytu jejich délku.(12)
نَحنُ نَقُصُّ عَلَيكَ نَبَأَهُم بِالحَقِّ ۚ إِنَّهُم فِتيَةٌ ءامَنوا بِرَبِّهِم وَزِدنٰهُم هُدًى(13)
My vypravujeme ti děj jejich v pravdě, neboť byli to jinoši, kteří uvěřili v Pána svého a jež rozmnožili jsme v (dobrém) vedení.(13)
وَرَبَطنا عَلىٰ قُلوبِهِم إِذ قاموا فَقالوا رَبُّنا رَبُّ السَّمٰوٰتِ وَالأَرضِ لَن نَدعُوَا۟ مِن دونِهِ إِلٰهًا ۖ لَقَد قُلنا إِذًا شَطَطًا(14)
A opásali jsme (silou) srdce jejich, když povstali a řekli: „Pán náš jest Pánem nebes i země a my nevzýváme vedle něho boha jiného, neboť v tom případě vyjadřovali bychom bláhovost.(14)
هٰؤُلاءِ قَومُنَا اتَّخَذوا مِن دونِهِ ءالِهَةً ۖ لَولا يَأتونَ عَلَيهِم بِسُلطٰنٍ بَيِّنٍ ۖ فَمَن أَظلَمُ مِمَّنِ افتَرىٰ عَلَى اللَّهِ كَذِبًا(15)
Tento lid náš vzal si vedle Boha božstva, ač nepředvádějí ohledně jich jasného zmocnění; — a kdo nepravostnějším jest toho, jenž o Bohu lež vymyslí?(15)
وَإِذِ اعتَزَلتُموهُم وَما يَعبُدونَ إِلَّا اللَّهَ فَأوۥا إِلَى الكَهفِ يَنشُر لَكُم رَبُّكُم مِن رَحمَتِهِ وَيُهَيِّئ لَكُم مِن أَمرِكُم مِرفَقًا(16)
A když oddělíte se od nich a od toho, co oni vzývají vedle Boha, a útočiště vezmete v jeskyni, rozestře nad vámi Bůh milosrdenství své a upraví vám ve věci vaší dobrý výsledek.“(16)
۞ وَتَرَى الشَّمسَ إِذا طَلَعَت تَزٰوَرُ عَن كَهفِهِم ذاتَ اليَمينِ وَإِذا غَرَبَت تَقرِضُهُم ذاتَ الشِّمالِ وَهُم فى فَجوَةٍ مِنهُ ۚ ذٰلِكَ مِن ءايٰتِ اللَّهِ ۗ مَن يَهدِ اللَّهُ فَهُوَ المُهتَدِ ۖ وَمَن يُضلِل فَلَن تَجِدَ لَهُ وَلِيًّا مُرشِدًا(17)
A byl bys viděl slunce při východu jak přešlo podél jeskyně jejich na straně pravé: a při západu vzdálilo se od nich na straně levé: a oni nalézali se v dutině její. Toto jest jedno ze znamení božích: koho Bůh vede, ten (dobře) jest veden, a koho zavádí, tomu nenalezneš ochránce ani vůdce.(17)
وَتَحسَبُهُم أَيقاظًا وَهُم رُقودٌ ۚ وَنُقَلِّبُهُم ذاتَ اليَمينِ وَذاتَ الشِّمالِ ۖ وَكَلبُهُم بٰسِطٌ ذِراعَيهِ بِالوَصيدِ ۚ لَوِ اطَّلَعتَ عَلَيهِم لَوَلَّيتَ مِنهُم فِرارًا وَلَمُلِئتَ مِنهُم رُعبًا(18)
Byl bys měl je za bdící a zatím oni spali: a obraceli jsme je na stranu pravou i na stranu levou; a pes jejich, s roztaženými prackami ležel u vchodu. Kdybys byl padl na ně z nenadání, byl bys odvrátil se od nich v útěku a byl bys pohledem na ně býval ustrašen.(18)
وَكَذٰلِكَ بَعَثنٰهُم لِيَتَساءَلوا بَينَهُم ۚ قالَ قائِلٌ مِنهُم كَم لَبِثتُم ۖ قالوا لَبِثنا يَومًا أَو بَعضَ يَومٍ ۚ قالوا رَبُّكُم أَعلَمُ بِما لَبِثتُم فَابعَثوا أَحَدَكُم بِوَرِقِكُم هٰذِهِ إِلَى المَدينَةِ فَليَنظُر أَيُّها أَزكىٰ طَعامًا فَليَأتِكُم بِرِزقٍ مِنهُ وَليَتَلَطَّف وَلا يُشعِرَنَّ بِكُم أَحَدًا(19)
A tak vzkřísili jsme je, aby navzájem se mohli dotazovati; i řekl jeden z nich: „Jak dlouho dleli jste zde?“ Řekli: „Dleli jsme zde den, aneb část dne.“ (Druzí) řekli: „Pán váš nejlépe ví, jak dlouho jste zde dleli: i pošlete jednoho z vás s tímto penízem svým do města, nechť vyhlédne, kdo v něm má nejčistší potraviny a nechť přinese vám od něho potravu: však nechť ostrovťipným jest a nedá tušiti o vás nikomu.(19)
إِنَّهُم إِن يَظهَروا عَلَيكُم يَرجُموكُم أَو يُعيدوكُم فى مِلَّتِهِم وَلَن تُفلِحوا إِذًا أَبَدًا(20)
Neboť oni, kdyby objevili vás, kamenovali by vás aneb navrátili k víře své: pak nikdy již by se vám dobře nevedlo.“(20)
وَكَذٰلِكَ أَعثَرنا عَلَيهِم لِيَعلَموا أَنَّ وَعدَ اللَّهِ حَقٌّ وَأَنَّ السّاعَةَ لا رَيبَ فيها إِذ يَتَنٰزَعونَ بَينَهُم أَمرَهُم ۖ فَقالُوا ابنوا عَلَيهِم بُنيٰنًا ۖ رَبُّهُم أَعلَمُ بِهِم ۚ قالَ الَّذينَ غَلَبوا عَلىٰ أَمرِهِم لَنَتَّخِذَنَّ عَلَيهِم مَسجِدًا(21)
A takovýmto způsobem odhalili jsme je, aby zvěděli spoluobčané jejich, že slib boží jest pravdivý a že o (příchodu) hodiny není pochyby. I hádali se mezi sebou ohledně případu jinochů a řekli (jedni): „Postavte nad nimi budovu: Pán jejich nejlépe ví vše o případu jejich.“ Ale ti, jichž názor zvítězil ohledně případu jinochů, řekli: „Dojista učiníme si nad nimi modlitebnici.“(21)
سَيَقولونَ ثَلٰثَةٌ رابِعُهُم كَلبُهُم وَيَقولونَ خَمسَةٌ سادِسُهُم كَلبُهُم رَجمًا بِالغَيبِ ۖ وَيَقولونَ سَبعَةٌ وَثامِنُهُم كَلبُهُم ۚ قُل رَبّى أَعلَمُ بِعِدَّتِهِم ما يَعلَمُهُم إِلّا قَليلٌ ۗ فَلا تُمارِ فيهِم إِلّا مِراءً ظٰهِرًا وَلا تَستَفتِ فيهِم مِنهُم أَحَدًا(22)
Někteří říkají: „(Byli) tři a čtvrtým v počtu byl pes jejich.“ Jiní říkají: „Pět jich bylo a šestým byl pes jejich,“ dohadujíce se ohledně věcí skrytých; a říkají jiní: „Bylo jich sedm a osmým byl pes jejich.“ Rci: „Pán můj nejlépe ví počet jejich; ten zná jen málo lidí: pročež nepři se ohledně jich, leda na oko a nevyzvídej o nich u nikoho (z křesťanů).(22)
وَلا تَقولَنَّ لِشَا۟يءٍ إِنّى فاعِلٌ ذٰلِكَ غَدًا(23)
A neříkejž o ničem: „Jáť učiním tak zítra,“(23)
إِلّا أَن يَشاءَ اللَّهُ ۚ وَاذكُر رَبَّكَ إِذا نَسيتَ وَقُل عَسىٰ أَن يَهدِيَنِ رَبّى لِأَقرَبَ مِن هٰذا رَشَدًا(24)
aniž bys řekl: „Bude-li chtíti Bůh“: a připomeň si Pána svého, zapomněl-li jsi a rci: „Snad povede mne Pán můj k tomu, co nejblíže jest k pravdě správností.“(24)
وَلَبِثوا فى كَهفِهِم ثَلٰثَ مِا۟ئَةٍ سِنينَ وَازدادوا تِسعًا(25)
Dleli pak v jeskyni své tři sta let a k tomu ještě devět.(25)
قُلِ اللَّهُ أَعلَمُ بِما لَبِثوا ۖ لَهُ غَيبُ السَّمٰوٰتِ وَالأَرضِ ۖ أَبصِر بِهِ وَأَسمِع ۚ ما لَهُم مِن دونِهِ مِن وَلِىٍّ وَلا يُشرِكُ فى حُكمِهِ أَحَدًا(26)
Rci: „Bůh nejlépe ví, jak dlouho tam dleli: jemuť přináleží věci skryté nebes i země: onť nejlépe vidí a slyší! Není jim vedle něho ochránce, aniž má koho za společníka v rozsudcích svých.(26)
وَاتلُ ما أوحِىَ إِلَيكَ مِن كِتابِ رَبِّكَ ۖ لا مُبَدِّلَ لِكَلِمٰتِهِ وَلَن تَجِدَ مِن دونِهِ مُلتَحَدًا(27)
I předříkávej cožkoliv vnuknuto ti bylo z Knihy Pána tvého: není nikoho, jenž změnit by mohl slova jeho a nenalezneš kromě něho útočiště.(27)
وَاصبِر نَفسَكَ مَعَ الَّذينَ يَدعونَ رَبَّهُم بِالغَدوٰةِ وَالعَشِىِّ يُريدونَ وَجهَهُ ۖ وَلا تَعدُ عَيناكَ عَنهُم تُريدُ زينَةَ الحَيوٰةِ الدُّنيا ۖ وَلا تُطِع مَن أَغفَلنا قَلبَهُ عَن ذِكرِنا وَاتَّبَعَ هَوىٰهُ وَكانَ أَمرُهُ فُرُطًا(28)
Vyčkávej trpělivě s těmi, kdož vzývají Pána svého z rána i za večera, žádajíce si (spatřiti) tvář, jeho, a neodvracej očí svých od nich ze žádosti po zdobě života pozemského a neposlouchej toho, jehož srdce učinili jsme lhostejným ke vzpomínání nás a jenž následuje choutky své a jehož skutky přepjaty jsou.(28)
وَقُلِ الحَقُّ مِن رَبِّكُم ۖ فَمَن شاءَ فَليُؤمِن وَمَن شاءَ فَليَكفُر ۚ إِنّا أَعتَدنا لِلظّٰلِمينَ نارًا أَحاطَ بِهِم سُرادِقُها ۚ وَإِن يَستَغيثوا يُغاثوا بِماءٍ كَالمُهلِ يَشوِى الوُجوهَ ۚ بِئسَ الشَّرابُ وَساءَت مُرتَفَقًا(29)
A rci: „Pravda přichází od Pána vašeho: a kdo chce, nechť věří a kdo chce, nechť nevěří. My pak zajisté schystali jsme nepravostným oheň, jehož sloupové obklopí je: a když žebroniti budou o pomoc, pomoženo bude jim vodou podobnou roztavenému kovu, jež osmaží tváře jejich: špatný bude to nápoj a špatné odpočívání!(29)
إِنَّ الَّذينَ ءامَنوا وَعَمِلُوا الصّٰلِحٰتِ إِنّا لا نُضيعُ أَجرَ مَن أَحسَنَ عَمَلًا(30)
Však ti, kdož uvěřili a konali dobré skutky — my zajisté nedáme ztratiti se odměně těch, kdož dobrého byli konání!(30)
أُولٰئِكَ لَهُم جَنّٰتُ عَدنٍ تَجرى مِن تَحتِهِمُ الأَنهٰرُ يُحَلَّونَ فيها مِن أَساوِرَ مِن ذَهَبٍ وَيَلبَسونَ ثِيابًا خُضرًا مِن سُندُسٍ وَإِستَبرَقٍ مُتَّكِـٔينَ فيها عَلَى الأَرائِكِ ۚ نِعمَ الثَّوابُ وَحَسُنَت مُرتَفَقًا(31)
Pro tyto budou zahrady Edenu, pod nimiž řeky tekou: zdobiti se v nich budou náramky zlatými a odívati budou se řízami zelenými z hedvábí a brokátu: a odpočívati v nich budou na pohovkách. Jak skvostná bude to odměna a jak krásné odpočívání!(31)
۞ وَاضرِب لَهُم مَثَلًا رَجُلَينِ جَعَلنا لِأَحَدِهِما جَنَّتَينِ مِن أَعنٰبٍ وَحَفَفنٰهُما بِنَخلٍ وَجَعَلنا بَينَهُما زَرعًا(32)
A učiň jim podobenství dvou mužů: jednomu z nich dali jsme dvé zahrad révy vinné a obě obklíčili jsme datlovníky a mezi oběma učinili jsme pole obilná:(32)
كِلتَا الجَنَّتَينِ ءاتَت أُكُلَها وَلَم تَظلِم مِنهُ شَيـًٔا ۚ وَفَجَّرنا خِلٰلَهُما نَهَرًا(33)
obě zahrady vydaly plody své a nebylo v nich nejmenšího úbytku: dali jsme pak vyvříti ve středu jejím řece.(33)
وَكانَ لَهُ ثَمَرٌ فَقالَ لِصٰحِبِهِ وَهُوَ يُحاوِرُهُ أَنا۠ أَكثَرُ مِنكَ مالًا وَأَعَزُّ نَفَرًا(34)
A muž ten měl všechny tyto plody. I řekl k druhu svému v rozhovoru: „Mám větší tebe jmění a značnější tebe rodinu.“(34)
وَدَخَلَ جَنَّتَهُ وَهُوَ ظالِمٌ لِنَفسِهِ قالَ ما أَظُنُّ أَن تَبيدَ هٰذِهِ أَبَدًا(35)
A vstoupil do zahrady své a prohřešil se proti sobě samému, řka: „Nemyslím, že zajde kdy tato zahrada:(35)
وَما أَظُنُّ السّاعَةَ قائِمَةً وَلَئِن رُدِدتُ إِلىٰ رَبّى لَأَجِدَنَّ خَيرًا مِنها مُنقَلَبًا(36)
a nemyslím, že hodina dostaví se; a i kdybych navrácen byl k Pánu svému, jistotně lepší této našel bych v záměnu.“(36)
قالَ لَهُ صاحِبُهُ وَهُوَ يُحاوِرُهُ أَكَفَرتَ بِالَّذى خَلَقَكَ مِن تُرابٍ ثُمَّ مِن نُطفَةٍ ثُمَّ سَوّىٰكَ رَجُلًا(37)
Řekl mu druh jeho v rozhovoru: „Zdaž nevěřiti chceš v toho, jenž stvořil tě z prachu pak z kapky (semene) a pak vytvořil tě v muže?(37)
لٰكِنّا۠ هُوَ اللَّهُ رَبّى وَلا أُشرِكُ بِرَبّى أَحَدًا(38)
Však on jest Bůh, Pán můj a nebudu spolčovati s Pánem svým nikoho.(38)
وَلَولا إِذ دَخَلتَ جَنَّتَكَ قُلتَ ما شاءَ اللَّهُ لا قُوَّةَ إِلّا بِاللَّهِ ۚ إِن تَرَنِ أَنا۠ أَقَلَّ مِنكَ مالًا وَوَلَدًا(39)
A proč raději, když vstoupíš do zahrady své, neřekneš: Co Bůh chce, (stane se): není moci, vyjma v Bohu? Ač vidíš mne chudším tebe jměním a dětmi,(39)
فَعَسىٰ رَبّى أَن يُؤتِيَنِ خَيرًا مِن جَنَّتِكَ وَيُرسِلَ عَلَيها حُسبانًا مِنَ السَّماءِ فَتُصبِحَ صَعيدًا زَلَقًا(40)
snad Pán můj dá mi darů lepších tvé zahrady: možná, že pošle na ni rány s nebes a stane se z ní jíl jalový:(40)
أَو يُصبِحَ ماؤُها غَورًا فَلَن تَستَطيعَ لَهُ طَلَبًا(41)
neb propadne se voda její a nebudeš s to, nalézti ji.“(41)
وَأُحيطَ بِثَمَرِهِ فَأَصبَحَ يُقَلِّبُ كَفَّيهِ عَلىٰ ما أَنفَقَ فيها وَهِىَ خاوِيَةٌ عَلىٰ عُروشِها وَيَقولُ يٰلَيتَنى لَم أُشرِك بِرَبّى أَحَدًا(42)
A (zničením) obchváceny byly plody jeho: i počal lomiti rukama nad tím, co byl vydal na ni, ana (zničená réva) visela na loubí svém, řka: „Kéž nebyl bych spolčoval s Pánem svým nikoho!“(42)
وَلَم تَكُن لَهُ فِئَةٌ يَنصُرونَهُ مِن دونِ اللَّهِ وَما كانَ مُنتَصِرًا(43)
A neměl čet (vojska), jež pomohly by mu kromě Boha, aniž bylo mu pomoženo.(43)
هُنالِكَ الوَلٰيَةُ لِلَّهِ الحَقِّ ۚ هُوَ خَيرٌ ثَوابًا وَخَيرٌ عُقبًا(44)
Tam ochrana jest pouze u Boha, (Boha) pravého: on nejlepším jest odměňovatelem a k nejlepšímu vede konci.(44)
وَاضرِب لَهُم مَثَلَ الحَيوٰةِ الدُّنيا كَماءٍ أَنزَلنٰهُ مِنَ السَّماءِ فَاختَلَطَ بِهِ نَباتُ الأَرضِ فَأَصبَحَ هَشيمًا تَذروهُ الرِّيٰحُ ۗ وَكانَ اللَّهُ عَلىٰ كُلِّ شَيءٍ مُقتَدِرًا(45)
A učiň jim podobenstvím život pozemský: podoben jest vodě, již seslali jsme s nebe i smísily se s ní rostliny zemské: — pak seschnou a rozvanou je větry: neb Bůh nade všemi věcmi moc má.(45)
المالُ وَالبَنونَ زينَةُ الحَيوٰةِ الدُّنيا ۖ وَالبٰقِيٰتُ الصّٰلِحٰتُ خَيرٌ عِندَ رَبِّكَ ثَوابًا وَخَيرٌ أَمَلًا(46)
Jmění a děti jsou zdobou života pozemského, však co stálé jest, dobré skutky, lepším jest u Pána tvého jako odměna i jako naděje.(46)
وَيَومَ نُسَيِّرُ الجِبالَ وَتَرَى الأَرضَ بارِزَةً وَحَشَرنٰهُم فَلَم نُغادِر مِنهُم أَحَدًا(47)
(Přijde) den, kdy posuneme hory a spatříš zemi rovnou: a shromáždíme lidi všechny, aniž opomeneme jednoho z nich.(47)
وَعُرِضوا عَلىٰ رَبِّكَ صَفًّا لَقَد جِئتُمونا كَما خَلَقنٰكُم أَوَّلَ مَرَّةٍ ۚ بَل زَعَمتُم أَلَّن نَجعَلَ لَكُم مَوعِدًا(48)
I předvedeni budou před Pána tvého v řadách: „Nyní přišli jste k nám tak, jak stvořili jsme vás po prvé: tak jest, ač měli jste za to, že nesplníme slibu vám učiněného.“(48)
وَوُضِعَ الكِتٰبُ فَتَرَى المُجرِمينَ مُشفِقينَ مِمّا فيهِ وَيَقولونَ يٰوَيلَتَنا مالِ هٰذَا الكِتٰبِ لا يُغادِرُ صَغيرَةً وَلا كَبيرَةً إِلّا أَحصىٰها ۚ وَوَجَدوا ما عَمِلوا حاضِرًا ۗ وَلا يَظلِمُ رَبُّكَ أَحَدًا(49)
A (každému) dána bude kniha (jeho): i spatříš provinilce ustrašené nad tím, co v ní bude, a říkati budou: „Běda nám! Co značí tato kniha? Neopomíná malého ni velkého skutku, aniž by započítán byl.“ A naleznou, co činili, před sebou: a neukřivdí Pán tvůj žádnému.(49)
وَإِذ قُلنا لِلمَلٰئِكَةِ اسجُدوا لِءادَمَ فَسَجَدوا إِلّا إِبليسَ كانَ مِنَ الجِنِّ فَفَسَقَ عَن أَمرِ رَبِّهِ ۗ أَفَتَتَّخِذونَهُ وَذُرِّيَّتَهُ أَولِياءَ مِن دونى وَهُم لَكُم عَدُوٌّ ۚ بِئسَ لِلظّٰلِمينَ بَدَلًا(50)
Když řekli jsme andělům: „Padněte na tváře své před Adamem,“ učinili tak všichni vyjma Iblíse, jenž byl jedním z Džinnů a vzepřel se rozkazu Pána svého. Zdaž vezmete si jej a potomstvo jeho za ochránce kromě mne, ač nepřáteli jsou vám? Špatná to bude pro nepravostné výměna!(50)
۞ ما أَشهَدتُهُم خَلقَ السَّمٰوٰتِ وَالأَرضِ وَلا خَلقَ أَنفُسِهِم وَما كُنتُ مُتَّخِذَ المُضِلّينَ عَضُدًا(51)
Neučinil jsem je svědky stvoření nebes a země, aniž stvoření jich samých: a nevzal jsem si těch, kdož v blud zavádějí, za pomocníky.(51)
وَيَومَ يَقولُ نادوا شُرَكاءِىَ الَّذينَ زَعَمتُم فَدَعَوهُم فَلَم يَستَجيبوا لَهُم وَجَعَلنا بَينَهُم مَوبِقًا(52)
(Přijde) den, kdy řekne (Bůh): „Zavolejte ty, jež mnili jste býti společníky mými!“ I vzývati je budou, však nevyslyší jich: postavili jsme pak mezi ně údolí zatracení.(52)
وَرَءَا المُجرِمونَ النّارَ فَظَنّوا أَنَّهُم مُواقِعوها وَلَم يَجِدوا عَنها مَصرِفًا(53)
A uvidí provinilci oheň a tušiti budou, že do něho budou uvrženi: však nenaleznou od něho vysvobození.(53)
وَلَقَد صَرَّفنا فى هٰذَا القُرءانِ لِلنّاسِ مِن كُلِّ مَثَلٍ ۚ وَكانَ الإِنسٰنُ أَكثَرَ شَيءٍ جَدَلًا(54)
Učinili jsme pak rozmanitá v tomto Koránu lidem podobenství všeho druhu, však člověk ve většině věcí pře se.(54)
وَما مَنَعَ النّاسَ أَن يُؤمِنوا إِذ جاءَهُمُ الهُدىٰ وَيَستَغفِروا رَبَّهُم إِلّا أَن تَأتِيَهُم سُنَّةُ الأَوَّلينَ أَو يَأتِيَهُمُ العَذابُ قُبُلًا(55)
A co zabraňuje lidem, aby věřili, nyní když přišlo jim vedení: a aby prosili za odpuštění Pána svého — leda že snad čekají, aby přišla jim známá sudba starých, aneb aby přišel na ně trest patrný?(55)
وَما نُرسِلُ المُرسَلينَ إِلّا مُبَشِّرينَ وَمُنذِرينَ ۚ وَيُجٰدِلُ الَّذينَ كَفَروا بِالبٰطِلِ لِيُدحِضوا بِهِ الحَقَّ ۖ وَاتَّخَذوا ءايٰتى وَما أُنذِروا هُزُوًا(56)
Posíláme posly své pouze jako zvěstovatele radostných zvěstí a jako varovatele; však ti, kteří neuvěřili, přou se zbytečně, aby zahladili tím pravdu: a béřou znamení naše, jakož i to, před čímž varováni byli, za žert.(56)
وَمَن أَظلَمُ مِمَّن ذُكِّرَ بِـٔايٰتِ رَبِّهِ فَأَعرَضَ عَنها وَنَسِىَ ما قَدَّمَت يَداهُ ۚ إِنّا جَعَلنا عَلىٰ قُلوبِهِم أَكِنَّةً أَن يَفقَهوهُ وَفى ءاذانِهِم وَقرًا ۖ وَإِن تَدعُهُم إِلَى الهُدىٰ فَلَن يَهتَدوا إِذًا أَبَدًا(57)
Kdo nepravostnějším jest toho, jenž když zmíněna jsou mu znamení Pána jeho, odvrací se od nich a zapomíná předešlé skutky rukou svých? Clonou zastřeli jsme srdce jejich, aby nechápali Koránu a tíhu vložili jsme do uší jejich: a když volati je budeš k vedení, nebudou následovati jej přece nikdy.(57)
وَرَبُّكَ الغَفورُ ذُو الرَّحمَةِ ۖ لَو يُؤاخِذُهُم بِما كَسَبوا لَعَجَّلَ لَهُمُ العَذابَ ۚ بَل لَهُم مَوعِدٌ لَن يَجِدوا مِن دونِهِ مَوئِلًا(58)
Ale Pán tvůj velký jest v odpouštění, pln milosrdenství: kdyby ztrestati chtěl je za to, co zasloužili si, uspíšil by jim trest: nicméně mají lhůtu slíbenou a nenaleznou jinde než u Boha útulku.(58)
وَتِلكَ القُرىٰ أَهلَكنٰهُم لَمّا ظَلَموا وَجَعَلنا لِمَهلِكِهِم مَوعِدًا(59)
A ona města zahladili jsme, když stala se hříšnými a učinili jsme po zahlazení jejich lhůtu slíbenou.(59)
وَإِذ قالَ موسىٰ لِفَتىٰهُ لا أَبرَحُ حَتّىٰ أَبلُغَ مَجمَعَ البَحرَينِ أَو أَمضِىَ حُقُبًا(60)
(Pomni), když řekl Mojžíš sluhovi svému: „Neustanu, dokud nedojdu stoku obou moří: anebo půjdu vpřed po léta.“(60)
فَلَمّا بَلَغا مَجمَعَ بَينِهِما نَسِيا حوتَهُما فَاتَّخَذَ سَبيلَهُ فِى البَحرِ سَرَبًا(61)
A když došli ke stoku obou moří, zapomněli na svoji rybu a ta vskočila do moře střemhlav.(61)
فَلَمّا جاوَزا قالَ لِفَتىٰهُ ءاتِنا غَداءَنا لَقَد لَقينا مِن سَفَرِنا هٰذا نَصَبًا(62)
A když přešli (ono místo), řekl Mojžíš sluhovi svému: „Přines nám oběd náš, neb potkala nás z cesty této naší únava.“(62)
قالَ أَرَءَيتَ إِذ أَوَينا إِلَى الصَّخرَةِ فَإِنّى نَسيتُ الحوتَ وَما أَنسىٰنيهُ إِلَّا الشَّيطٰنُ أَن أَذكُرَهُ ۚ وَاتَّخَذَ سَبيلَهُ فِى البَحرِ عَجَبًا(63)
Řekl hoch: „Co míníš? Když uchýlili jsme se ke skále, v té chvíli zapomněl jsem na rybu a jedině Satan způsobil, abych zapomněl na ni a nevzpomněl si na ni: a ryba vskočila do moře zázračně.“(63)
قالَ ذٰلِكَ ما كُنّا نَبغِ ۚ فَارتَدّا عَلىٰ ءاثارِهِما قَصَصًا(64)
Řekl Mojžíš: „To právě jsme hledali.“ I vrátili se zpět oba touž cestou, kterou přišli.(64)
فَوَجَدا عَبدًا مِن عِبادِنا ءاتَينٰهُ رَحمَةً مِن عِندِنا وَعَلَّمنٰهُ مِن لَدُنّا عِلمًا(65)
A nalezli služebníka ze služebníků našich, jejž obdařili jsme milosrdenstvím od nás a jejž naučili jsme vědění svému,(65)
قالَ لَهُ موسىٰ هَل أَتَّبِعُكَ عَلىٰ أَن تُعَلِّمَنِ مِمّا عُلِّمتَ رُشدًا(66)
i řekl mu Mojžíš: „Zdaž následovati budu tebe, abys naučil mne z toho, čemu's byl naučen, pro (pravé) vedení mé?“(66)
قالَ إِنَّكَ لَن تَستَطيعَ مَعِىَ صَبرًا(67)
Řekl: „Zajisté nebudeš s to, abys trpělivě vyčkal se mnou:(67)
وَكَيفَ تَصبِرُ عَلىٰ ما لَم تُحِط بِهِ خُبرًا(68)
a jak nalezneš trpělivost v tom, co neobsáhneš pochopením?“(68)
قالَ سَتَجِدُنى إِن شاءَ اللَّهُ صابِرًا وَلا أَعصى لَكَ أَمرًا(69)
Řekl (Mojžíš): „Shledáš mne, bude-li Bůh chtíti, trpělivým a nebudu neposlušen rozkazů tvých.“(69)
قالَ فَإِنِ اتَّبَعتَنى فَلا تَسـَٔلنى عَن شَيءٍ حَتّىٰ أُحدِثَ لَكَ مِنهُ ذِكرًا(70)
Řekl: „Budeš-li následovati mne, tehdy netaž se mne na nic, dokud já první neučiním o tom zmínku.“(70)
فَانطَلَقا حَتّىٰ إِذا رَكِبا فِى السَّفينَةِ خَرَقَها ۖ قالَ أَخَرَقتَها لِتُغرِقَ أَهلَها لَقَد جِئتَ شَيـًٔا إِمرًا(71)
I kráčeli vpřed, až pak vstoupili na loď a on provrtal ji : i řekl (Mojžíš): „Což provrtal jsi ji, abys utopil lidi v ní jedoucí? Zajisté věc učinil's divnou.“(71)
قالَ أَلَم أَقُل إِنَّكَ لَن تَستَطيعَ مَعِىَ صَبرًا(72)
Řekl: „Neřekl jsem ti, že nebudeš s to, abys trpělivě vyčkal se mnou?“(72)
قالَ لا تُؤاخِذنى بِما نَسيتُ وَلا تُرهِقنى مِن أَمرى عُسرًا(73)
Řekl Mojžíš: „Nekárej mne za to, že zapomněl jsem aniž uvaluj na mne úlohu obtížnou.“(73)
فَانطَلَقا حَتّىٰ إِذا لَقِيا غُلٰمًا فَقَتَلَهُ قالَ أَقَتَلتَ نَفسًا زَكِيَّةً بِغَيرِ نَفسٍ لَقَد جِئتَ شَيـًٔا نُكرًا(74)
I kráčeli vpřed, až potkali jinocha a on zabil jej. Řekl (Mojžíš): „Zdaž zabil jsi osobu nevinnou zabitím osoby jiné? Zajisté věc učinil's odpornou.“(74)
۞ قالَ أَلَم أَقُل لَكَ إِنَّكَ لَن تَستَطيعَ مَعِىَ صَبرًا(75)
Řekl: „Neřekl jsem ti, že nebudeš s to, abys trpělivě vyčkal se mnou?“(75)
قالَ إِن سَأَلتُكَ عَن شَيءٍ بَعدَها فَلا تُصٰحِبنى ۖ قَد بَلَغتَ مِن لَدُنّى عُذرًا(76)
Řekl Mojžíš: „Otáži-li se tě nač po tomto případě, nenech mne déle zůstati tvým druhem: tentokrát ještě podávám ti omluvu.“(76)
فَانطَلَقا حَتّىٰ إِذا أَتَيا أَهلَ قَريَةٍ استَطعَما أَهلَها فَأَبَوا أَن يُضَيِّفوهُما فَوَجَدا فيها جِدارًا يُريدُ أَن يَنقَضَّ فَأَقامَهُ ۖ قالَ لَو شِئتَ لَتَّخَذتَ عَلَيهِ أَجرًا(77)
I kráčeli vpřed, až přišli k lidu jistého města: i žádali jej o jídlo, však lidé oni odmítli pohostiti jich. A nalezli v městě zeď, jež jako by chtěla spadnouti a on narovnal ji.(77)
قالَ هٰذا فِراقُ بَينى وَبَينِكَ ۚ سَأُنَبِّئُكَ بِتَأويلِ ما لَم تَستَطِع عَلَيهِ صَبرًا(78)
Řekl (Mojžíš): „Kdybys byl chtěl, mohl bys byl za to dostati odměnu.“ Řekl: „Zde dělí se cesta má od cesty tvé: však oznámím ti výklad toho, v čem nebyl's s to, abys trpělivě vyčkal.(78)
أَمَّا السَّفينَةُ فَكانَت لِمَسٰكينَ يَعمَلونَ فِى البَحرِ فَأَرَدتُ أَن أَعيبَها وَكانَ وَراءَهُم مَلِكٌ يَأخُذُ كُلَّ سَفينَةٍ غَصبًا(79)
Pokud se týče lodi, patřila nuzným pracovníkům na moři a chtěl jsem poškodití ji, nebo od zadu šel na ni král, jenž každou loď bral násilím.(79)
وَأَمَّا الغُلٰمُ فَكانَ أَبَواهُ مُؤمِنَينِ فَخَشينا أَن يُرهِقَهُما طُغيٰنًا وَكُفرًا(80)
A pokud se týče jinocha, rodičové jeho byli věřícími a obávali jsme se aby neuvalil na ně žal svým zblouděním a nevírou.(80)
فَأَرَدنا أَن يُبدِلَهُما رَبُّهُما خَيرًا مِنهُ زَكوٰةً وَأَقرَبَ رُحمًا(81)
A chtěli jsme, aby zaměnil jim jej Pán jejich synem lepším jeho v bezúhonnosti a bližším lásce (synovské)(81)
وَأَمَّا الجِدارُ فَكانَ لِغُلٰمَينِ يَتيمَينِ فِى المَدينَةِ وَكانَ تَحتَهُ كَنزٌ لَهُما وَكانَ أَبوهُما صٰلِحًا فَأَرادَ رَبُّكَ أَن يَبلُغا أَشُدَّهُما وَيَستَخرِجا كَنزَهُما رَحمَةً مِن رَبِّكَ ۚ وَما فَعَلتُهُ عَن أَمرى ۚ ذٰلِكَ تَأويلُ ما لَم تَسطِع عَلَيهِ صَبرًا(82)
A pokud se týče zdi, patřila dvěma mládcům osiřelým v městě a pod ní byl poklad patřící jim; a otec jejich byl mužem spravedlivým: i chtěl Pán tvůj, aby oba dospěli mužnosti a vytáhli zpod zdi poklad svůj z milosrdenství Pána tvého. A neučinil jsem toho ze své vlastní vůle. Toto jest výklad toho, v čem nebyl's s to, abys trpělivě vyčkal.“(82)
وَيَسـَٔلونَكَ عَن ذِى القَرنَينِ ۖ قُل سَأَتلوا عَلَيكُم مِنهُ ذِكرًا(83)
A budou dotazovati se tě ohledně Dvourožce: „Vyprávěti vám budu děje jeho.“(83)
إِنّا مَكَّنّا لَهُ فِى الأَرضِ وَءاتَينٰهُ مِن كُلِّ شَيءٍ سَبَبًا(84)
Upevnili jsme (moc) jeho na zemi a dali jsme mu ke všem věcem cestu:(84)
فَأَتبَعَ سَبَبًا(85)
a on následoval cestu onu,(85)
حَتّىٰ إِذا بَلَغَ مَغرِبَ الشَّمسِ وَجَدَها تَغرُبُ فى عَينٍ حَمِئَةٍ وَوَجَدَ عِندَها قَومًا ۗ قُلنا يٰذَا القَرنَينِ إِمّا أَن تُعَذِّبَ وَإِمّا أَن تَتَّخِذَ فيهِم حُسنًا(86)
až dospěl k západu slunce a shledal, že zapadá v prameni horkém:“ a nalezl u něho lid. Řekli jsme: „Ó Dvourožče, jest na tobě, abys buď potrestal je, aneb abys naložil s nimi dobře.“(86)
قالَ أَمّا مَن ظَلَمَ فَسَوفَ نُعَذِّبُهُ ثُمَّ يُرَدُّ إِلىٰ رَبِّهِ فَيُعَذِّبُهُ عَذابًا نُكرًا(87)
Řekl: „Pokud se týče nepravostných, ztresceme je: poté navráceni budou k Pánu svému i ztresce je trestem odporným.(87)
وَأَمّا مَن ءامَنَ وَعَمِلَ صٰلِحًا فَلَهُ جَزاءً الحُسنىٰ ۖ وَسَنَقولُ لَهُ مِن أَمرِنا يُسرًا(88)
Však pokud se týče těch, kdož uvěřili a konali dobré skutky, těm dána bude odměna krásná a rozkazy, jež dáme jim, budou snadné.“(88)
ثُمَّ أَتبَعَ سَبَبًا(89)
Poté pak následoval cestu jinou,(89)
حَتّىٰ إِذا بَلَغَ مَطلِعَ الشَّمسِ وَجَدَها تَطلُعُ عَلىٰ قَومٍ لَم نَجعَل لَهُم مِن دونِها سِترًا(90)
až dospěl k východu slunce a shledal, že vychází nad lidem, jimž nedali jsme před ním clony.(90)
كَذٰلِكَ وَقَد أَحَطنا بِما لَدَيهِ خُبرًا(91)
Tak tomu bylo a zpraveni jsme o všech, kdož byli s ním.(91)
ثُمَّ أَتبَعَ سَبَبًا(92)
Poté následoval cestu (jinou),(92)
حَتّىٰ إِذا بَلَغَ بَينَ السَّدَّينِ وَجَدَ مِن دونِهِما قَومًا لا يَكادونَ يَفقَهونَ قَولًا(93)
až došel mezi dvě zdi, pod nimiž nalezl lid, jenž stěží mohl pochopiti mluvu.(93)
قالوا يٰذَا القَرنَينِ إِنَّ يَأجوجَ وَمَأجوجَ مُفسِدونَ فِى الأَرضِ فَهَل نَجعَلُ لَكَ خَرجًا عَلىٰ أَن تَجعَلَ بَينَنا وَبَينَهُم سَدًّا(94)
Řekli: „Ó Dvourožče, zajisté Jádžúdž a Mádžúdž tropí spoušť v zemi: zdaž dáme ti poplatek, abys ty učinil mezi námi a mezi nimi zeď?“(94)
قالَ ما مَكَّنّى فيهِ رَبّى خَيرٌ فَأَعينونى بِقُوَّةٍ أَجعَل بَينَكُم وَبَينَهُم رَدمًا(95)
Řekl: „To, nad čím upevnil Pán můj (moc moji) lepším jest pro mne: pročež pomozte mi ze všech sil, i vystavím mezi vámi a nimi přehradu.(95)
ءاتونى زُبَرَ الحَديدِ ۖ حَتّىٰ إِذا ساوىٰ بَينَ الصَّدَفَينِ قالَ انفُخوا ۖ حَتّىٰ إِذا جَعَلَهُ نارًا قالَ ءاتونى أُفرِغ عَلَيهِ قِطرًا(96)
Přineste mi kusy železa, dokud nebude vyrovnáno místo mezi oběma boky (hor).“ Pak řekl: „Foukejte, dokud nerozžhavíte je“ — řekl — „a přineste k vylití do něho mosaz roztavenou.“(96)
فَمَا اسطٰعوا أَن يَظهَروهُ وَمَا استَطٰعوا لَهُ نَقبًا(97)
A nebyli s to, aby slezli zeď, aniž byli s to, aby ji prorazili.“(97)
قالَ هٰذا رَحمَةٌ مِن رَبّى ۖ فَإِذا جاءَ وَعدُ رَبّى جَعَلَهُ دَكّاءَ ۖ وَكانَ وَعدُ رَبّى حَقًّا(98)
Řekl: „Totoť jest milosrdenství od Pána mého: a když přijde vyplnění slibu Pána mého, obrátí ji v prach: a slib Pána mého pravdivý jest!“(98)
۞ وَتَرَكنا بَعضَهُم يَومَئِذٍ يَموجُ فى بَعضٍ ۖ وَنُفِخَ فِى الصّورِ فَجَمَعنٰهُم جَمعًا(99)
V den onen ponecháme je ve vlnách narážeti na se navzájem: i zatroubeno bude na roh a shromáždíme je veškeré.(99)
وَعَرَضنا جَهَنَّمَ يَومَئِذٍ لِلكٰفِرينَ عَرضًا(100)
A v den onen představíme peklo před nevěřícími představením:(100)
الَّذينَ كانَت أَعيُنُهُم فى غِطاءٍ عَن ذِكرى وَكانوا لا يَستَطيعونَ سَمعًا(101)
před ony, jichž zrakové byli zastřeni před varováním mým a již nebyli s to, aby slyšeli.(101)
أَفَحَسِبَ الَّذينَ كَفَروا أَن يَتَّخِذوا عِبادى مِن دونى أَولِياءَ ۚ إِنّا أَعتَدنا جَهَنَّمَ لِلكٰفِرينَ نُزُلًا(102)
Zdaž domnívali se ti, kdož neveřili, že mohou služebníky mé vzíti sobě za ochránce mimo mne? Zajisté přichystali jsme peklo pro nevěřící příbytkem.(102)
قُل هَل نُنَبِّئُكُم بِالأَخسَرينَ أَعمٰلًا(103)
Rci: „Zdaž povím vám o těch, jichž nejvíce ztraceni byli skutkové?(103)
الَّذينَ ضَلَّ سَعيُهُم فِى الحَيوٰةِ الدُّنيا وَهُم يَحسَبونَ أَنَّهُم يُحسِنونَ صُنعًا(104)
Jichž snažení poblouzené bylo v životě pozemském a kteří přec domnívají se, že dobře činili?(104)
أُولٰئِكَ الَّذينَ كَفَروا بِـٔايٰتِ رَبِّهِم وَلِقائِهِ فَحَبِطَت أَعمٰلُهُم فَلا نُقيمُ لَهُم يَومَ القِيٰمَةِ وَزنًا(105)
To jsou ti, kdož neuvěřili ve znamení Pána svého a v setkání s ním: i niveč obráceny jsou skutky jejich a nepřipočteme jim v den zmrtvýchvstání váhy nijaké.(105)
ذٰلِكَ جَزاؤُهُم جَهَنَّمُ بِما كَفَروا وَاتَّخَذوا ءايٰتى وَرُسُلى هُزُوًا(106)
Toto bude odměna jejich: peklo! Za to, že neuvěřili a za žert považovali znamení má a proroky mé.(106)
إِنَّ الَّذينَ ءامَنوا وَعَمِلُوا الصّٰلِحٰتِ كانَت لَهُم جَنّٰتُ الفِردَوسِ نُزُلًا(107)
Však těm, kteří uvěřili a konali dobré skutky, budou zahrady rajské příbytkem.(107)
خٰلِدينَ فيها لا يَبغونَ عَنها حِوَلًا(108)
V nich přebývati budou věčně: a nebudou přáti si za ně výměny.“(108)
قُل لَو كانَ البَحرُ مِدادًا لِكَلِمٰتِ رَبّى لَنَفِدَ البَحرُ قَبلَ أَن تَنفَدَ كَلِمٰتُ رَبّى وَلَو جِئنا بِمِثلِهِ مَدَدًا(109)
Rci: „Kdyby moře bylo inkoustem ke (psaní) slov Pána mého, vyčerpalo by se moře dříve než vyčerpala by se slova Pána mého, i kdybychom ještě jednoho (moře) použili v objemu.“(109)
قُل إِنَّما أَنا۠ بَشَرٌ مِثلُكُم يوحىٰ إِلَىَّ أَنَّما إِلٰهُكُم إِلٰهٌ وٰحِدٌ ۖ فَمَن كانَ يَرجوا لِقاءَ رَبِّهِ فَليَعمَل عَمَلًا صٰلِحًا وَلا يُشرِك بِعِبادَةِ رَبِّهِ أَحَدًا(110)
Rci: „Jáť zajisté jsem jen člověk jako vy; vnuknuto bylo mi, Bůh váš jest jenom Bůh Jediný, kdožkoli teda doufá v setkání s Pánem svým, nechť koná skutky dobré a nechť nespolčuje v uctívání Pána svého nikoho.“(110)