Al-Fat-h( الفتح)
Original,King Fahad Quran Complex(الأصلي,مجمع الملك فهد القرآن)
show/hide
A. R. Nykl(A. R. Nykl)
show/hide
بِسمِ اللَّهِ الرَّحمٰنِ الرَّحيمِ إِنّا فَتَحنا لَكَ فَتحًا مُبينًا(1)
Zajisté popřáli jsme ti zvítěziti VÍTĚZSTVÍM zjevným.(1)
لِيَغفِرَ لَكَ اللَّهُ ما تَقَدَّمَ مِن ذَنبِكَ وَما تَأَخَّرَ وَيُتِمَّ نِعمَتَهُ عَلَيكَ وَيَهدِيَكَ صِرٰطًا مُستَقيمًا(2)
Na důkaz toho, že odpustil ti Bůh dřívější viny tvé i pozdější a dovršuje milost svou nad tebou a vede tě stezkou přímou:(2)
وَيَنصُرَكَ اللَّهُ نَصرًا عَزيزًا(3)
a že pomáhá ti Bůh pomocí mocnou.(3)
هُوَ الَّذى أَنزَلَ السَّكينَةَ فى قُلوبِ المُؤمِنينَ لِيَزدادوا إيمٰنًا مَعَ إيمٰنِهِم ۗ وَلِلَّهِ جُنودُ السَّمٰوٰتِ وَالأَرضِ ۚ وَكانَ اللَّهُ عَليمًا حَكيمًا(4)
Onť to jest, jenž sesílá poklid v srdce věřících, aby rozmnožili vírou víru svoji: — Bohu pak přináležejí voje nebes i země, a Bůh vševědoucí jest a moudrý; —(4)
لِيُدخِلَ المُؤمِنينَ وَالمُؤمِنٰتِ جَنّٰتٍ تَجرى مِن تَحتِهَا الأَنهٰرُ خٰلِدينَ فيها وَيُكَفِّرَ عَنهُم سَيِّـٔاتِهِم ۚ وَكانَ ذٰلِكَ عِندَ اللَّهِ فَوزًا عَظيمًا(5)
a aby uvedl věřící muže a ženy do zahrad, pod nimiž řeky tekou, v nichž přebývati budou věčně: a aby odejmul od nich špatnosti jejich. Totoť pak bude u Boha blažeností velkou.(5)
وَيُعَذِّبَ المُنٰفِقينَ وَالمُنٰفِقٰتِ وَالمُشرِكينَ وَالمُشرِكٰتِ الظّانّينَ بِاللَّهِ ظَنَّ السَّوءِ ۚ عَلَيهِم دائِرَةُ السَّوءِ ۖ وَغَضِبَ اللَّهُ عَلَيهِم وَلَعَنَهُم وَأَعَدَّ لَهُم جَهَنَّمَ ۖ وَساءَت مَصيرًا(6)
A aby potrestal pokrytecké muže a ženy a mnohobožce a mnohobožky, kdož smýšlejí o Bohu smýšlením zlým: proti nim obrátí se zlé smýšlení jejich a rozhněván jest na ně Bůh a zlořečil jim a peklo schystal jim příbytkem: jak zlá to bude cesta!(6)
وَلِلَّهِ جُنودُ السَّمٰوٰتِ وَالأَرضِ ۚ وَكانَ اللَّهُ عَزيزًا حَكيمًا(7)
A Bohu přináležejí voje nebes i země a Bůh mocný jest a moudrý!(7)
إِنّا أَرسَلنٰكَ شٰهِدًا وَمُبَشِّرًا وَنَذيرًا(8)
Zajistéť vyslali jsme tě jako svědka a věštitele a varovatele,(8)
لِتُؤمِنوا بِاللَّهِ وَرَسولِهِ وَتُعَزِّروهُ وَتُوَقِّروهُ وَتُسَبِّحوهُ بُكرَةً وَأَصيلًا(9)
abyste uvěřili v Boha a proroka jeho: a pomáhali mu a ctili jej a chválili jej za jitra i s večerem.(9)
إِنَّ الَّذينَ يُبايِعونَكَ إِنَّما يُبايِعونَ اللَّهَ يَدُ اللَّهِ فَوقَ أَيديهِم ۚ فَمَن نَكَثَ فَإِنَّما يَنكُثُ عَلىٰ نَفسِهِ ۖ وَمَن أَوفىٰ بِما عٰهَدَ عَلَيهُ اللَّهَ فَسَيُؤتيهِ أَجرًا عَظيمًا(10)
Zajisté ti, kdož vcházejí v úmluvu věrnosti s tebou, vcházejí v úmluvu s Bohem: ruka boží jest nad rukama jejich. Kdožkoli tedy poruší smlouvu tuto, jedině ke škodě vlastní ji porušuje, a kdo věrně dostojí smlouvě své s Bohem, tomu dá Bůh odměnu velkou.(10)
سَيَقولُ لَكَ المُخَلَّفونَ مِنَ الأَعرابِ شَغَلَتنا أَموٰلُنا وَأَهلونا فَاستَغفِر لَنا ۚ يَقولونَ بِأَلسِنَتِهِم ما لَيسَ فى قُلوبِهِم ۚ قُل فَمَن يَملِكُ لَكُم مِنَ اللَّهِ شَيـًٔا إِن أَرادَ بِكُم ضَرًّا أَو أَرادَ بِكُم نَفعًا ۚ بَل كانَ اللَّهُ بِما تَعمَلونَ خَبيرًا(11)
Řeknou ti Arabové z pouště, kteří zůstali v zadu: „Byli jsme zaneprázdněni majetky svými a rodinami svými: pročež pros za odpuštění pro nás.“ Říkají jazyky svými, co není v srdcích jejich. Rci jim: „A kdo zpomůže vám proti Bohu, kdyby postihnouti chtěl vás škodou aneb postihnouti chtěl vás prospěchem? V pravdě, Bůh dobře zpraven jest o skutcích vašich.(11)
بَل ظَنَنتُم أَن لَن يَنقَلِبَ الرَّسولُ وَالمُؤمِنونَ إِلىٰ أَهليهِم أَبَدًا وَزُيِّنَ ذٰلِكَ فى قُلوبِكُم وَظَنَنتُم ظَنَّ السَّوءِ وَكُنتُم قَومًا بورًا(12)
Naopak, mnili jste, že nevrátí se již prorok a věřící k rodinám svým nikdy a líbilo se vám pomyšlení toto v srdcích vašich: smýšleli jste smýšlení zlé a stali jste se lidem nehodným.“(12)
وَمَن لَم يُؤمِن بِاللَّهِ وَرَسولِهِ فَإِنّا أَعتَدنا لِلكٰفِرينَ سَعيرًا(13)
A kdožkoli nevěří v Boha a v proroka jeho — zajisté schystali jsme nevěřícím výheň žhavou.(13)
وَلِلَّهِ مُلكُ السَّمٰوٰتِ وَالأَرضِ ۚ يَغفِرُ لِمَن يَشاءُ وَيُعَذِّبُ مَن يَشاءُ ۚ وَكانَ اللَّهُ غَفورًا رَحيمًا(14)
Bohu přináleží panství nebes i země: odpouští, komu chce, a tresce, koho chce: a Bůh velkým jest v odpouštění, slitovným.(14)
سَيَقولُ المُخَلَّفونَ إِذَا انطَلَقتُم إِلىٰ مَغانِمَ لِتَأخُذوها ذَرونا نَتَّبِعكُم ۖ يُريدونَ أَن يُبَدِّلوا كَلٰمَ اللَّهِ ۚ قُل لَن تَتَّبِعونا كَذٰلِكُم قالَ اللَّهُ مِن قَبلُ ۖ فَسَيَقولونَ بَل تَحسُدونَنا ۚ بَل كانوا لا يَفقَهونَ إِلّا قَليلًا(15)
Řeknou ti, kdož zůstali vzadu, když vycházíte, abyste dobyli (jisté) kořisti: „Nechte nás jíti s vámi.“ Tak chtějí způsobiti změnění slova božího. Rci: „Nepůjdete s námi: tak ohledně vás rozhodl Bůh již dříve.“ I budou říkati: „Nikoliv, ze závisti tak činíte.“ Nikoliv, však pochopiti z toho jen málo dovedou.(15)
قُل لِلمُخَلَّفينَ مِنَ الأَعرابِ سَتُدعَونَ إِلىٰ قَومٍ أُولى بَأسٍ شَديدٍ تُقٰتِلونَهُم أَو يُسلِمونَ ۖ فَإِن تُطيعوا يُؤتِكُمُ اللَّهُ أَجرًا حَسَنًا ۖ وَإِن تَتَوَلَّوا كَما تَوَلَّيتُم مِن قَبلُ يُعَذِّبكُم عَذابًا أَليمًا(16)
Rci Arabům z pouště, zůstavším vzadu: „Zavoláni budete k boji proti lidu urputnosti velké, s nímž válčiti budete, dokud neodevzdá se do vůle boží. Poslechnete-li, dá vám Bůh odměnu krásnou, však odvrátíte-li se jako odvrátili jste se před tím, ztresce vás trestem bolestným.“(16)
لَيسَ عَلَى الأَعمىٰ حَرَجٌ وَلا عَلَى الأَعرَجِ حَرَجٌ وَلا عَلَى المَريضِ حَرَجٌ ۗ وَمَن يُطِعِ اللَّهَ وَرَسولَهُ يُدخِلهُ جَنّٰتٍ تَجرى مِن تَحتِهَا الأَنهٰرُ ۖ وَمَن يَتَوَلَّ يُعَذِّبهُ عَذابًا أَليمًا(17)
Nebude slepcům hříchu, aniž chromým hříchu, aniž nemocným hříchu, (nepotáhnou-li do pole). Kdokoliv pak poslušen bude Boha a proroka jeho, uvede jej Bůh v zahrady, pod nimž řeky tekou: a kdožkoliv odvrátí se, ztresce jej trestem bolestným.(17)
۞ لَقَد رَضِىَ اللَّهُ عَنِ المُؤمِنينَ إِذ يُبايِعونَكَ تَحتَ الشَّجَرَةِ فَعَلِمَ ما فى قُلوبِهِم فَأَنزَلَ السَّكينَةَ عَلَيهِم وَأَثٰبَهُم فَتحًا قَريبًا(18)
Bůh již nalezl zalíbení ve věřících, když smlouvu s tebou činili (rukoudáním) pod stromem: a znal rozpoložení srdcí jejich a seslal jim poklid, a odměnil je vítězstvím brzkým,(18)
وَمَغانِمَ كَثيرَةً يَأخُذونَها ۗ وَكانَ اللَّهُ عَزيزًا حَكيمًا(19)
jakož i kořistí bohatou, jíž dobyli: a Bůh mocným jest a moudrým.(19)
وَعَدَكُمُ اللَّهُ مَغانِمَ كَثيرَةً تَأخُذونَها فَعَجَّلَ لَكُم هٰذِهِ وَكَفَّ أَيدِىَ النّاسِ عَنكُم وَلِتَكونَ ءايَةً لِلمُؤمِنينَ وَيَهدِيَكُم صِرٰطًا مُستَقيمًا(20)
Přislíbiltě vám Bůh kořist bohatou, že dobudete jí a uspíšil vám splnění tohoto slibu svého: odvrátil pak ruce lidí od vás, aby znamením to bylo věřícím a aby uvedl vás na stezku přímou.(20)
وَأُخرىٰ لَم تَقدِروا عَلَيها قَد أَحاطَ اللَّهُ بِها ۚ وَكانَ اللَّهُ عَلىٰ كُلِّ شَيءٍ قَديرًا(21)
A jinou (ještě kořist), jíž dosud nebylo lze vám dobýti: však Bůh již shrnuje ji pro vás, a Bůh nade všemi věcmi moc má.(21)
وَلَو قٰتَلَكُمُ الَّذينَ كَفَروا لَوَلَّوُا الأَدبٰرَ ثُمَّ لا يَجِدونَ وَلِيًّا وَلا نَصيرًا(22)
Budou-li válčiti proti vám ti, kdož neuvěřili, dojista obrátí se zády k vám v útěku: a pak nenaleznou ochránce, aniž pomocníka.(22)
سُنَّةَ اللَّهِ الَّتى قَد خَلَت مِن قَبلُ ۖ وَلَن تَجِدَ لِسُنَّةِ اللَّهِ تَبديلًا(23)
(Tak bylo) zvyklostí Boha činiti v minulosti a ve zvyklostech Boha nenajdeš změny.(23)
وَهُوَ الَّذى كَفَّ أَيدِيَهُم عَنكُم وَأَيدِيَكُم عَنهُم بِبَطنِ مَكَّةَ مِن بَعدِ أَن أَظفَرَكُم عَلَيهِم ۚ وَكانَ اللَّهُ بِما تَعمَلونَ بَصيرًا(24)
Onť to byl, jenž zadržel ruce jejich od vás a ruce vaše od nich v údolí Mekky poté, když dal vám vítězství nad nimi a Bůh (dobře) skutky vaše pozoroval.(24)
هُمُ الَّذينَ كَفَروا وَصَدّوكُم عَنِ المَسجِدِ الحَرامِ وَالهَدىَ مَعكوفًا أَن يَبلُغَ مَحِلَّهُ ۚ وَلَولا رِجالٌ مُؤمِنونَ وَنِساءٌ مُؤمِنٰتٌ لَم تَعلَموهُم أَن تَطَـٔوهُم فَتُصيبَكُم مِنهُم مَعَرَّةٌ بِغَيرِ عِلمٍ ۖ لِيُدخِلَ اللَّهُ فى رَحمَتِهِ مَن يَشاءُ ۚ لَو تَزَيَّلوا لَعَذَّبنَا الَّذينَ كَفَروا مِنهُم عَذابًا أَليمًا(25)
To jsou ti, kteří neuvěřili a odpírali vám přístup do modlitebnice posvátné, jakož i nedovolovali darům obětním, aby došly místa určení svého. Nebýti pak toho, že byli mezi nevěřícími mužové a ženy věřící, kterých jste neznali, a kteří by byli bývali podupáni s sebou, čímž vy nevědomky byli byste na se uvalili hřích; (a tak) aby Bůh mohl uvésti v milosrdenství své, koho by byl chtěl: nebýti tohoto smíšení, byli bychom jistě ztrestali ty, kdož neuvěřili, trestem bolestným.(25)
إِذ جَعَلَ الَّذينَ كَفَروا فى قُلوبِهِمُ الحَمِيَّةَ حَمِيَّةَ الجٰهِلِيَّةِ فَأَنزَلَ اللَّهُ سَكينَتَهُ عَلىٰ رَسولِهِ وَعَلَى المُؤمِنينَ وَأَلزَمَهُم كَلِمَةَ التَّقوىٰ وَكانوا أَحَقَّ بِها وَأَهلَها ۚ وَكانَ اللَّهُ بِكُلِّ شَيءٍ عَليمًا(26)
Tehdy nevěřící plnili srdce svá zuřivostí, zuřivostí nevědomosti; seslal pak Bůh poklid svůj na proroka svého a na věřící a upevnil v nich slovo bázně boží, neb (plně) hodni ho byli a (plně) si je zasloužili: a Bůh o všech věcech má vědomost.(26)
لَقَد صَدَقَ اللَّهُ رَسولَهُ الرُّءيا بِالحَقِّ ۖ لَتَدخُلُنَّ المَسجِدَ الحَرامَ إِن شاءَ اللَّهُ ءامِنينَ مُحَلِّقينَ رُءوسَكُم وَمُقَصِّرينَ لا تَخافونَ ۖ فَعَلِمَ ما لَم تَعلَموا فَجَعَلَ مِن دونِ ذٰلِكَ فَتحًا قَريبًا(27)
Pravdivě naplnila se slova boží prorokovi ve snách: „V pravdě vejdete v modlitebnici posvátnou, bude-li Bůh chtíti, v bezpečí, s hlavami oholenými a ostříháni, beze vší bázně; Bůh pak ví, co vy nevíte; a mimo to přichystal vám vítězství nedaleké.“(27)
هُوَ الَّذى أَرسَلَ رَسولَهُ بِالهُدىٰ وَدينِ الحَقِّ لِيُظهِرَهُ عَلَى الدّينِ كُلِّهِ ۚ وَكَفىٰ بِاللَّهِ شَهيدًا(28)
Onť jest to, jenž vyslal proroka svého s Vedením a náboženstvím pravdivým, aby vyniknouti dal mu nad veškerými náboženstvími: a Bůh postačí tomu jako svědek!(28)
مُحَمَّدٌ رَسولُ اللَّهِ ۚ وَالَّذينَ مَعَهُ أَشِدّاءُ عَلَى الكُفّارِ رُحَماءُ بَينَهُم ۖ تَرىٰهُم رُكَّعًا سُجَّدًا يَبتَغونَ فَضلًا مِنَ اللَّهِ وَرِضوٰنًا ۖ سيماهُم فى وُجوهِهِم مِن أَثَرِ السُّجودِ ۚ ذٰلِكَ مَثَلُهُم فِى التَّورىٰةِ ۚ وَمَثَلُهُم فِى الإِنجيلِ كَزَرعٍ أَخرَجَ شَطـَٔهُ فَـٔازَرَهُ فَاستَغلَظَ فَاستَوىٰ عَلىٰ سوقِهِ يُعجِبُ الزُّرّاعَ لِيَغيظَ بِهِمُ الكُفّارَ ۗ وَعَدَ اللَّهُ الَّذينَ ءامَنوا وَعَمِلُوا الصّٰلِحٰتِ مِنهُم مَغفِرَةً وَأَجرًا عَظيمًا(29)
Mohammed jest prorokem božím: ti, kdož při něm stojí, hroznými jsou vůči nevěřícím, láskyplnými pak mezi sebou. Spatříš je klečící, skloněné na tváře své, doprošující se blahovolnosti Boha a zalíbení jeho v nich: stopy vzývání jejich jsou na tvářích jejich. Totoť jest podobenství jich v Zákoně a v Evangeliu: jsou jako sémě, z nějž klíčí stéblo: pak roste a sílí a vystupuje do výše na stéble svém, jsouc radostí rozsévače. (Takými jsou), aby zuřili na ně nevěřící: těm pak, kdož uvěřili a konali dobré skutky, slíbil Bůh odpustění a odměnu velkou.(29)